Anna Zemánková (1908-1986) toužila sice v mládí po studiu umění, ale rodina ji v tomto přání nepodpořila. Vyučila se zubní dentistkou a v oboru pracovala až do roku 1937, kdy jí zdravotní problémy znemožnily dál vykonávat zmíněné povolání. K umění jí přivedli v roce 1960 její synové. Byla to jistá forma terapie. Na konci padesátých let se u autorky stupňoval vnitřní neklid, který způsobilurčité změny v její osobnosti a zárověň připravil půdu k jejím dispozicím pro momosmyslové vnímání a transpersonální vědomí, které pak uplatnila ve své tvorbě. Každodenní arteterapií našla nejen vnitřní rovnováhu, ale objevila nový duchovní smysl života.
Zemánková používala pastel, propisovací tužky, pastelky, temperu, olej, kresbu vytlačuje i plasticky do ručního papíru. Od roku 1973 pracovala se škrobeným saténem na který malovala a kreslila našívala korálky a flitry, vyšívala jej.