Spirit World Rising III / MMCXXVI
Anežka Hošková a Anders Grønlien
kurátor: Petr Krátký
Kostel sv. Vavřince v Klatovech
25. 4. 2026 – 7. 6. 2026

V monumentálním sakrálním prostoru klatovského kostela sv. Vavřince představuje česko-norské duo Anežka Hošková a Anders Grønlien první z plánovaných tří částí svého aktuálního site-specific projektu. Spirit World Rising III / MMCXXVI je vizuální a zvukovou intervencí pracující s proměnlivostí „genia loci“ daného místa, která se noří do hlubin vytěsněných duchovních sil v neúprosném toku času. Právě mezinárodní spolupráce obou umělců, umožňuje nahlížet na lokální historii skrze univerzální symboliku. Křesťanské a kosmické motivy zde fungují jako srozumitelný jazyk, který překračuje kulturní hranice a propojuje paměť střední Evropy se severskou reflexí krajiny a mýtů.

Plynule tak navazuje na předchozí společné projekty autorů, v nichž systematicky budují vlastní vnitřně provázaný spirituální svět. Zatímco v pražské galerii Kostka (MeetFactory) se v roce 2016 zaměřili na rituální aktivaci prostoru a roli umělce jako prostředníka „mystické participace“, tak ještě v témže roce v plzeňské Papírně zkoumali napětí mezi upřímnou duchovní cestou a její scénickou, až ironickou interpretací. Jejich spolupráce je založena na souhře dvou zdánlivě protichůdných pólů: na jedné straně stojí meditativní klid a snová obraznost Anderse Grønliena, projevující se v kontemplativních malbách, na straně druhé živelná energie a rituální neklid Anežky Hoškové, která do děl vnáší elementární napětí a narušování řádu. Právě tato diskontinuita tvoří ideální rámec pro vyjádření, v němž se prolíná současná mystika s estetikou undergroundu. Společně budují komplexní celek, kde se historické a okultní symboly stávají materiálem pro novodobý obřad.

Název výstavy obsahuje římské číslice MMCXXVI (2126), které odkazují k roku příštího průletu komety Swift–Tuttle. Prachové částice této komety vytvářejí meteorický roj Perseidy, v křesťanské tradici nazývaný „Slzy sv. Vavřince“. Tato symbolika odkazuje k mučednické smrti patrona kostela; padající hvězdy jsou pak interpretovány jako jiskry z ohně nebo slzy pro trpící. Autoři toto téma transformují do moderní formy „memento mori“. Odkazují k horizontu vzdálené budoucnosti, který nastane dávno po našich životech, čímž zdůrazňují pomíjivost lidského úsilí a nevyhnutelný rozklad – stejně jako se v historii tohoto kostela střídala éra duchovní slávy s prachem zapomnění.

V centru prostoru, tam, kde se dříve odehrávaly náboženské rituály, autoři vztyčili symbolický maják. Ten prostřednictvím rotujícího zrcadlení světla neustále redefinuje barokní symetrii lodi kostela. Světelné odlesky, putující interiérem jako meteory po nočním nebi, zpřítomňují kosmický čas a uvádějí statickou architekturu do pohybu. Tento vizuální vjem doplňuje zneklidňující zvuková vrstva evokující vzdálené hřmění – metaforu blížícího se nebezpečí, která v kontextu současných společensko-politických událostí připomíná nejistotu světa „tam venku“.

V postranních nikách lodi se odehrává dialog mezi věčnými kosmickými konstantami a fantaskní subjektivitou. Symboly Slunce a Měsíce zde zastupují historické a mytologické ukotvení lidstva, zatímco velkoformátové malby otevírají průhledy do surrealistických krajin. V těchto vizích se lidská potřeba řádu střetává s nespoutaností komplexního systému přírody i ambivalentního kolektivního nevědomí.

Spirit World Rising III / MMCXXVI se pohybuje v bezčasí mezi spánkem a bděním a zve návštěvníky k participaci na mystickém obřadu, který skrze světlo a zvuk probouzí dřímající duši kostela a otevírá otázky o našem místě v nekonečném cyklu vesmíru.