V českém výtvarném umění od poloviny dvacátého století není zřejmě tvůrce, který by zasýhl do jeho podoby výrazněji než Stanislav Kolíbal. Bez jeho dosavadního díla je dokonce nemyslitelný charakter moderního umění světového. Náleží ke generaci umělců přicházejících do Prahy na studia ihned po ukončení druhé světové války a samostatně vystupujících do výtvarného života v temných dogmatických letech padesátých. Soustavným úsilím řady osobností této generace se od konce desetiletí dařilo vracet české umění zpět do souvislostí umění evropského.