English
Oldřich Smutný / Ohlédnutí
Galerie U Bílého jednorožce
3. 2. - 26. 3. 1995
vernisáž 3. 2. 1995 v 17.00
„Malovat jako někdo, to umí každej blbec. Ale namalovat to, co si myslím, to už je holt trošku těžší…“ /O.S./
Oldřich Smutný patří ke generaci, která vstoupila na českou výtvarnou scénu těsně po konci 2. světové války. Pro tuto generaci je charakteristickým jevem seskupování se, neboť tak se lépe vzdorovalo ideologickým tlakům. Smutný byl členem seskupení UB 12 (dále V. Bartovský, S. Kolíbal, V. Prachatická, A. Vitík, V. Boštík, A. Šimotová, J. John, V. Janoušková, V. Janoušek, F. Burant, J. Mrázek, D. Mrázková, A. Kučerová, teoretici J. Šetlík, J. Zemina). V první polovině 50. let začínala v Čechách po tuhých 60. letech kulturní obleva. Ve výtvarném umění znamenala po vládě socialistického realismu vedle nové figurace také nástup abstrakce. Abstrakce se tu vydávala dvěma hlavními proudy, jejichž směřování šlo na jednu stranu směrem strukturální abstrakce a informelu, na druhou směrem geometrických tendencí a konstruktivismu. Smutného lyrická a pozitivně vyzařující malba plná světla se svými bílými strukturami oživovanými barvou však nespadá do žádné ze zavedených kategorií abstrakce, spíš jde o jakousi antitezi českého typicky temného informelu. Oldřichu Smutnému v umění nešlo o formu, ale o sdělení, razil tezi lidskosti oproti uměleckosti. Jeho přístupy byly a zůstaly výsostně individuální a vědomě mimo tzv. aktuální trendy. V dětství se musel vypořádat se smrtí maminky. Nevymalovává své však smutky. Obdivoval jsem matku, když vyšívala na bílé hedvábí bílou nití. A tak jakoby i jí vzdával na svých bělostných plátnech hold. Běl na běli. Maluje světlo, ale maluje i zem. V základech také tatínkovy nahozené zdi (otec byl zedník) a později vápno na omítkách jihočeských chalup. Modř nebe nahoře i nebe odráženého hladinou rybníka, úleva, radost., když hrůzy je kolem vrchovatě, a pravou hrůzu stejně nevymaluješ a nesdělíš, tu můžeš leda prožít …
Jestliže se malíři a výtvarníci pohybujou jenom v problémech výtvarných, tak se moc mýlí. Prostě každý sdělení je sdělení ne původně umělecký, ale lidský…/O.S./
