Kolem nás je stále méně a méně krásy a navíc ubývá pramenů, z nichž může vyvěrat. Účelnost, která ve své monotónnosti prostupuje naši přetechnizovanou civilizaci, zatemňuje to, odkud krása pramení. Zárověň je otupována naše schopnost nalézat krásu. Proto nacházet krásu tam, kde by ji člověk nikdy nečekal je dvojnásob vzrušující. Není náhoda, že o této skutečnosti mluvím v souvislosti s tvorbou Miroslava Pacnera. Neboť nalézat - nebo lépe vytvářet - krásu z nejobyčejnějších věcí a jevů je tím nejzákladnějším tajemnstvím jeho umění.