V Plzni patřil Milan Maur s Václavem Malinou k těm, kdo již v sedmdesátých a osmdesátých letech přečnívali nad úroveň regionu a podíleli se na tom, co bylo skutečně aktuální. Jeho cesta byla důsledná - od maximální stylizace viděné krajiny přes čistě monochromní bílé struktury k ryze konceptuálním záznamům různých přírodních fenomenů - pohybů stínu, postupného opadávání listů z větve stromu, proměn výšky vodní hladiny, kapek deště, spadlých na list papíru za určitý čas, pohybu živočicha ve vymezeném úseku vzduchu či vody. Byly to věci naprosto pregnantní, striktní, jasné, obracející se sdělovanou informací k intelektu vnímatele stejně jako k jeho zraku. Byly to věci, jejichž realizace vyžadovala maximální fyzické nasazení.