N české výtvarné scéně není mnoho umělců, kteří by až tak hýřivým způsobem rozvíjeli a obohacovali médium malby jako Martin Mainer. I on se kolem poloviny osmdesátých let zúčastnil řady výstav Konfrontace, připravovaných tehdy ještě studenty vyskokých škol a signalizujících nástup nové generace, kde jeho díla patřila k nejvýraznějším příslibům. I Marin Mainer byl v polovině osmdesátých let osloven proudy neoexpresionismu, ale brzy t jwjich poučení vytěžil zcela osobní uvolněný malířský výraz, v němž se objevovaly v citu pro ornamentální rytmus plochy nejen připomínky studia textilního designu, ale i jeho zcela osobní kontakt a zkušenost s východní interpretací života a světa. To je nepochybně i pramenem vzniku obrazu Budha zkouší Budhu z poloviny devadesátých let, kde Martin Mainer osvědčuje svůj vitální, zdálo by se intuitivní přístup k obrazu, jehož dva rozměry ovšem zvládá dokonalou barevnou kompozicí, jejíž nekonečný prostor je vybudován zářením světla.