Nejpřiměřenějším způsobem, jak recenzovat výstavu prací Jiřího Valocha, by bylo vsadit doprostřed bílé stránky jasně znějící a elementární slovo ( patrně substantivum). Stručnost, sevřenost, přesnost a jasnost jsou pojmy, které jsou velmi vzácné nejen v oblasti umělecké výtvarné kritiky, ale možná i v českém umění obecně. Najít v té nepřehledné houštině smyslových a myšlenkových zmatků, jakou je lidský život, to jediné a poslední, neredukovatelné, ono konkrétní slovo, bod ,pojem nebo tón je pro minimalistu maximálním uměleckým počinem.