Nepochybně naprosto výjimečný diskurz o světě představuje rozmanitá výtvarná díla Františka Skály, který patří k ústředním postavám generace osmdesátých let, jež vnesla nový pohyb do českého výtvarného umění. Jeho znovuvyprávění světa vychází z nebývalé schopnosti vidět a vskutku uvidět, jak se věci mají. Spojuje se v něm velká vážnost tvorby s nadhledem, ironií i mystifikací. Zdánlivě okrajová témata a okrajové materiály se v jeho díle stávají tématy důležitými a závažnými a materiály pak drahocennými a vzácnými. Všechny věci světa jako by v tvorbě Františka Skály povstávaly ze skrytosti k novému životu.