České umělce, jež přijali na Interakcích účast by bylo možno celkem zjevně rozdělit do tří skupin, které vyznačují jak datum narození, tak i s ním související rozdílná východiska tvorby, volba prostředků a témat. Šárka Sedláčková a Zuzana Füsterová patří do generace umělců, narozených v první polovině šedesátých let, kteří již značnou část svého umělěckého školení i první veřejná vystoupení zažili již v období po roce 1989 ( obě absolvovaly AVU v roce 1995)

Dále jsou to tři umělci, které spojuje nejen datum narození v první polovině let padesátých, ale i konceptuální orientace: Milan Maur, Jan Svoboda a Marian Palla. Na umělecké scéně se pohybují s tou střídmostí, jakou se vyznačuje i jejich tvorba. I proto je každé setkání s jejich uměním osvěžující a očistný zážitek, neboť se zabývají těmi nejzákladnějšími a nejprostšími aspekty lidské existence.


Zcela jiná práce byla Zuzany Füsterové. Pomocí temného prostoru a systému dvou plánů, z nichž jeden propouští štěrbinami světlo, vytvořila interaktivní prostorový model sefirotického stromu, složitého kabalistického systému duchovního putování mezi jednotlivými stupni nehmotného světa. Cesty mezi sefirami se zjevovaly ze tmy nejen lineárně, ale především jako pohyblivé světelné body, což přímo vystihuje podstatu učení. Na spodní a horní hranu autorka umístila naproti sobě dvě horizontální zrcadla, v nichž se světelný obrazec odrážel a zároveň ( díky principu vzájemného zrcadlení) i propadal do nekonečna, takže nabýval neskutečného, abstraktního charakteru.

Šárka Sedláčková představila starší instalaci Světelný kruh, který je užitím světla v temném prostoru velmi blízká práci předchozí. Na průřezu subtilní, ale poloměrem ohromný kruh, tvořený několika barevnými pruty, zezhora nasvícený, plul ve tmě asi metr nad zemí.

•