Fotografické dílo Bohdana Holomíčka se může zprvu zdát velmi spontánním, příliš nereflektovaným záznamem každodenních zážitků, přátelských setkání : jakýsi subjektivní deník. Postupně však je patrné, že se setkáváme s vypracovanou a ustálenou formou a s několika ustálenými způsoby v předkládání fotografií, které mají své přesné danosti a svá vymezení. Nejenom zpracování každé fotografie, ale velmi speciální je i způsob vystavování, které si Holomíček vypracoval do dokonalé a nenapodobitelné podoby.