Kateřina Černá, Bez názvu, 2010

DÍLO MĚSÍCE ZE SBÍREK GKK
ČERVEN 2023

barevný linoryt, papír, 30 x 42 cm

signováno 1/15 Kateřina Černá 2010

G 10

Kateřina Černá se narodila 17. února 1937 v Praze, studovala na Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru profesora Karla Součka a brzy si vytvořila nenapodobitelný styl. Navázala na meziválečný poetismus, dokáže přirozeně a srozumitelně ztvárnit své představy,  které se v jejích kresbách, obrazech, grafických listech, kolážích či asamblážích zvolna proměňují podle toho, jak se vyvíjí její vnitřní svět i pohled na všechno, co nás obklopuje.

Kateřina Černá je umělkyně, která dokáže ztvárnit svůj zvláštní snový svět, blízký lidovému či naivnímu umění.  Její tvorba je založená na vlastních prožitcích, vyjádřených jednoduchými a přitom rafinovanými výrazovými prostředky.  Inspiruje se naším prostředím, příběhy nebo vzpomínkami, kterým ve svých obrazech dává nevšední podobu.  Své pocity umí vyjádřit velmi osobitě, takže vlastně na jejich základě vytváří nové sny,  působící i na naši imaginaci.

Její dílo se dělí do několika částí podle tematických celků. V zahradách malířka vyjadřuje křehkou krásu exotické přírody a také jejich podobu ovlivněnou naším působením. Každá zahrada má svůj příběh, rytmus řazení prvků závisí na mnoha  okolnostech. V pohledech do městských ulic je znát, že má své motivy zažité, že o nich jistě dlouho přemýšlí, že do nich promítá svůj vztah k určitým místům, která ji okouzlila a která mohla pozorovat v různých denních i ročních obdobích i v rozdílných časových etapách.

Křehce a trochu i záhadně působí série obrazů panenek, které připomínají svým užitím ornamentu, jemné kresby, zářivého stříbrného či zlatavého pozadí a soustav korálků, vytvářejících nádherné šperky, gotické portréty, v nichž stejně jako v její tvorbě neplatí zákonitosti klasické renezanční perspektivy. Umělkyně vytváří i živé portréty, v nichž dokáže vystihnout charakteristické vlastnosti, gesta a postoje zobrazovaných osob.

Malířka užívá rozmanité výrazové prostředky – kresbu, malbu, grafiku, koláž nebo asambláž. Spojuje tak svůj křehký kresebný nebo malířský rukopis s prvky převzatými z každodenního života, které zde získávají nový význam.  Pracuje s rytmem jednoduchých geometrických tvarů, se strukturou staniolu užívaného na obaly, s ornamenty kousků látek, krajek či papírů nebo s různobarevnými korálky.  V jejích obrazech se tedy vznášejí jakési útržky toho, co vidíme kolem nás, z nichž však Kateřina Černá vždycky dokáže vytvořit působivý celek. 

O jejím díle vyšla obsáhlá monografie, v níž můžeme sledovat celý vývoj její tvorby. Zasvěcený text napsala teoretička Naďa Řeháková, která její tvorbu desítky let sledovala. Pro pochopení jejího způsobu myšlení jsou důležité i její vlastní texty – vzpomínky, které se staly součástí této souhrnné publikace.  Má za sebou řadu samostatných výstav, tu první zahajoval známý historik umění a teoretik Klubu konkretistů Arsen Pohribný. Tu zatím poslední, která proběhla v Muzeu Kampa, připravila  kurátorka Martina Vítková.

V půvabném portrétu ženy z roku 2010 s citem využila možnosti barevného linorytu, ve kterém se s křehkou linkou, jíž navazuje na meziválečné kresby Toyen, spojily přesně vyvážené barevné plochy.