Prorůstání tři
Ze zákulisí Lidské komedie
Klimešovo umění je analogickou činností odhalující jinak neviditelné a těžko postižitelné principy, jež hýbou naším vědomím. Dalo by se tu mluvit o „způsobu vyprávění“, které pohlcuje své vlastní formy a kvalitativně je proměňuje, právě skrze proces vyprávění (na způsob látkové proměny), do stavů sice spotřebovaného, fyzického rozptýlení, za to však sílícího nadčasového vědomí. Energie, jak známo, se zachovává a nemizí. Odtud autorův osudový vztah k ohni, ale i k jiným jevům látkových proměn, v nichž pevné je dočasné, a kde otevřenost procesu je tím médiem, které sděluje a sdělováním proměňuje. Dílo Svatopluka Klimeše je tedy založením iniciační a celkovou povahou procesuální a transformační. Proto si také nachází materiály, které reprezentují křehkou dočasnost (obliba papíru, ohně a popela), a do nich se na způsob vytrácející se paměťové stopy otiskují hledané formy.
Performance, kresba ohněm, kresba tělem, popelové obrazy, palimpsest. Pronikání rovin jako prorůstání a odhalování smyslu. Pohyb a situační přítomnost v něm je alfou a omegou všeho. V úhrnu je to vyprávění o pohybu pohybem hybatelem uvnitř pohybu, což zní příjemně absurdně. Odstup od zkoumaného se zužuje, nebo zcela mizí. Autor splývá s odvíjejícím se bezprostředním prožitkem, z něhož ve výsledku zbývají jen stopy a záznamy (nabízí se srovnání s rodinnými fotografiemi v běžném životě). Zpětné zásahy a korekce pouze upřesňují „artefakt“ či jeho vyzařování (auru), čili to, co zbylo.
Výstava Svatopluka Klimeše určená pro prostor sýpky na Klenové vychází ze specifické povahy původního třípatrového objektu přetvořeného na galerii. Sýpka je od počátku významově zatížena. Není sterilním prostředím, ale překypuje významy probouzejícími obrazotvornost. Nabízí skryté i fiktivní kontexty. Tato rovina je inspirující, a proto z ní do jisté míry vychází i instalační princip a celkové pojetí projektu nazvaného Prorůstání tři. Tři podlaží prorůstá výběr z Klimešovy tvorby, jejíž vnější rozmanitost vyrovnává jasná vnitřní koncepce. Výstavu lze při návštěvě číst vždy v souladu s pohybem (!) návštěvníka. Vertikálně při stoupání vzhůru, horizontálně v jednotlivých podlažích a rekapitulačně v sestupování zpět ke vchodu, který se mezitím stal východem. Objekt hostící Klimešovu výstavu se tak stává symbolickou poutí po sypkých událostech času, který neustále uplývá.
Petr Vaňous, kurátor výstavy, Praha květen 2021
foto Jiří Strašek
prorustani_pozvanka_web.pdf(10,18MB) |