OLGA ZIMMELOVÁ VOLNÝ POHLED / FREIES SEHEN

kostel sv. vavřince v Klatovech

14. 4. - 10. 6. 2018, vernisáž 13. 4. v 18 hodin

Z cyklu Volný pohled, 2017-18

OLGA ZIMMELOVÁ

VOLNÝ POHLED / FREIES SEHEN

Kostel sv. Vavřince 14. 4. - 10. 6. 2018

Výstava VOLNÝ POHLED / FREIES SEHEN skrze média malby, objektu a projekce představuje autorčin nezatěžkaný volný pohled zpět na místo narození, dětství a další klíčová místa jejího života.

Olga Zimmelová (1945) se narodila v jihočeské Majdaleně. V roce 1968 emigrovala do Švýcarska, kde se usadila a získala výtvarné vzdělání. Zahraniční výtvarnou scénu tehdy naplno ovládalo konceptuální umění a další tvorba Olgy Zimmelové přirozeně nabrala tento kurs a multimediální charakter (malba, kresba, instalace, práce ve volném prostoru, super 8 mm film, video, texty, umělecká kniha a performance). Pro autorčinu bytost i tvorbu je charakteristický aspekt volnosti. Důležitým vyjadřovacím prostředkem je tah štětcem jako nejjednodušší prvek malby, základní forma, zachycený pohyb.

Olga Zimmelová neulpívá, a pokud se obrací k uplynulé minulosti, tak pro sebe charakteristickým neulpívavým, volným pohledem. Bez souřadnic. Bez uzavírajících konotací. Bez absolutního hodnocení dobré – zlé.

U vchodu do kropenky symbolicky slila vody z řek, důležitých v jejím životě, jihočeských Lužnice, Volyňky a Vltavy, italských Tibery a Tema, a švýcarských Reussu a Rýna. V postranních výklencích umístila postel, stolek se dvěma stoličkami a malbou zakrytý oválný obraz Panny Marie s Ježíškem z ložnice tatínka a maminky, poslední relikty mobiliáře po rodičích. Škrábance a odřeniny symbolicky zahladila tahy štětcem. Pro protilehlé výklenky namalovala tři velkoformátové obrazy, vztahující se k pocitům z míst a období života v Česku, ve Švýcarsku a v Itálii. Kazety po stranách obrazů představují princip, který Olga Zimmelová do své tvorby ráda zahrnuje. Včely v úle vystavěly voskové buňky na připravené rámečky s malbou na plátně a částečně ji překryly. Takto vzniklé objekty v sobě spojují gesto umělce a neustálý vývoj probíhající v přírodě. Zároveň připomínají symboliku medu a tatínka, jenž choval včely. Na oltářní menze obřadně nainstalovala útržky z osobního archivu, vztahující se především k rodině, texty, jež jsou na plástvích a svazek dopisů rodičů z doby, kdy korespondence byla cenzurována. Nad nimi se do nekonečna odvíjí pohled z posledního vagonu na ubíhající koleje trati, vedoucí kolem místa dnes již strženého, neviditelného rodného domku. Planinku po něm pojal okolní les.

Koleje ubíhají, vše plyne.

Kurátorka výstavy Lucie Šiklová

Výstava byla připravena za podpory města Basel a Nadace Casimir Eigensatz Luzern

IMAGE: CASIMIR EIGENSATZ STIFTUNG LUZERN