Leona Telínová / Noční Motýl

Leona Telínová (1979) se ve své tvorbě nevyjadřuje jen fotografií, experimentuje s různými médii, maluje, pracuje s technikou sítotisku, věnuje se loutkovému divadlu. 

V době, kdy se autorka vrátila ze studijního pobytu z Berlína, začala vytvářet „hičkokovsky“ laděné soubory  Ústí Noir (Noční lov, Muž bez tváře). Černobílé snímky, inspirované  žánrem film noir, inscenovala  v exteriérech nočního města a na scéně divadla s herci Činoherního studia v Ústí nad Labem. Během pracovní stáže v Berlíně rozšířila  noirové  příběhy o fotografie Nummer 226 - Die Haustreppe, odehrávající  se  na působivém starém dřevěném schodišti domu, ve kterém  tehdy pobývala. 

Soubor  fotografií Noční motýl, který připravila pro purkrabství hradu Klenová,  je oproti noir příběhům poetičtější . Snímky působí  podobným dojmem zastavených  filmových záběrů – v tomto případě animovaných. Určitou záhadností a vnitřním napětím navazují zejména  na  její poslední noir příběh  Svědomí,  ve kterém zpracovávala téma tíživých činů, vracejících se ve snech. 

Název  výstavy  vhodně zastupuje témata, která se ve fotografiích objevují. Jedná se především o proměnu věcí, které v noci, při vytržení ze spánku, nabývají nejrůznějších, někdy  až děsivých podob.  Autorka se rovněž  pokouší zachytit prostupování  dojmů z knížek čtených před usnutím do světa snu, v němž  se postavy často proměňují a předměty ožívají. 

Snímky  Noční motýl vznikaly od začátku letošního roku v ateliéru půvabné usedlosti Koulka v Praze, který sdílí se svým  partnerem, scénografem a loutkářem Honzou Bažantem. Autorka v nich  propojuje  obory, které vystudovala – scénickou techniku a fotografii.  Pro fotografování zátiší využívala nejprve prostor skutečného stínového divadla (na snímcích je patrná textura projekčního plátna).  Později si vytvořila vlastní scénu, lépe přizpůsobenou pro fotografování. Využila v ní pohyblivého skleněného pozadí, které různě vkládala mezi předměty a projekční plátno – v tomto případě už pauzovací papír. Leona nepracuje s loutkami, určenými pro stínové divadlo, ale trpělivě sestavuje příběhy z nalezených věcí, přírodnin, různých hraček a předmětů, které jsou součástí jejího světa – místa, kde často, i se svojí rodinou pobývá. 

V Leoniných fotografiích se rozptýlené, tušené postavy a věci vrství a vpíjí do pozadí. Některé obrazy jsou více pocitové, abstraktnější, jiné působí konkrétněji a dají se v nich vysledovat drobné posuny příběhů, rozvíjené v sekvencích. Modelace scén světlem a stínem, nepřirozené perspektivní vztahy mezi předměty, vyvolávají bohatou obrazotvornost. V použití  rekvizit  je někdy patrné zalíbení v dílech Karla Zemana. 

Noční motýl  není  hlasitým fotografickým opusem, ovlivněným moderními technologiemi ,  aktuálními tématy a současnými trendy.  Je především procesem, hledáním obrazu, vztahujícím se k  různým osobním situacím  a  křehkým momentům  v životě autorky.

Společná příprava scény a výroba loutek s Honzou Bažantem pro jejich vernisážové představení  Erben/Vlasy je také součástí Leoniny tvorby – byť ji návštěvníci uvidí jen v den, kdy přijdou na otevření výstavy. 

kurátorka výstavy : Jolana Havelková 

Video Jitka Kličková

Foto Jiří Strašek 

nocni-motyl_web2.pdf(0,39MB)

nocni-motyl_web.jpg(0,52MB)