Leona Telínová (1979) se ve své tvorbě nevyjadřuje jen fotografií, experimentuje s různými médii, maluje, pracuje s technikou sítotisku, věnuje se loutkovému divadlu.
V době, kdy se autorka vrátila ze studijního pobytu z Berlína, začala vytvářet „hičkokovsky“ laděné soubory Ústí Noir (Noční lov, Muž bez tváře). Černobílé snímky, inspirované žánrem film noir, inscenovala v exteriérech nočního města a na scéně divadla s herci Činoherního studia v Ústí nad Labem. Během pracovní stáže v Berlíně rozšířila noirové příběhy o fotografie Nummer 226 - Die Haustreppe, odehrávající se na působivém starém dřevěném schodišti domu, ve kterém tehdy pobývala.
Soubor fotografií Noční motýl, který připravila pro purkrabství hradu Klenová, je oproti noir příběhům poetičtější . Snímky působí podobným dojmem zastavených filmových záběrů – v tomto případě animovaných. Určitou záhadností a vnitřním napětím navazují zejména na její poslední noir příběh Svědomí, ve kterém zpracovávala téma tíživých činů, vracejících se ve snech.
Název výstavy vhodně zastupuje témata, která se ve fotografiích objevují. Jedná se především o proměnu věcí, které v noci, při vytržení ze spánku, nabývají nejrůznějších, někdy až děsivých podob. Autorka se rovněž pokouší zachytit prostupování dojmů z knížek čtených před usnutím do světa snu, v němž se postavy často proměňují a předměty ožívají.
Snímky Noční motýl vznikaly od začátku letošního roku v ateliéru půvabné usedlosti Koulka v Praze, který sdílí se svým partnerem, scénografem a loutkářem Honzou Bažantem. Autorka v nich propojuje obory, které vystudovala – scénickou techniku a fotografii. Pro fotografování zátiší využívala nejprve prostor skutečného stínového divadla (na snímcích je patrná textura projekčního plátna). Později si vytvořila vlastní scénu, lépe přizpůsobenou pro fotografování. Využila v ní pohyblivého skleněného pozadí, které různě vkládala mezi předměty a projekční plátno – v tomto případě už pauzovací papír. Leona nepracuje s loutkami, určenými pro stínové divadlo, ale trpělivě sestavuje příběhy z nalezených věcí, přírodnin, různých hraček a předmětů, které jsou součástí jejího světa – místa, kde často, i se svojí rodinou pobývá.
V Leoniných fotografiích se rozptýlené, tušené postavy a věci vrství a vpíjí do pozadí. Některé obrazy jsou více pocitové, abstraktnější, jiné působí konkrétněji a dají se v nich vysledovat drobné posuny příběhů, rozvíjené v sekvencích. Modelace scén světlem a stínem, nepřirozené perspektivní vztahy mezi předměty, vyvolávají bohatou obrazotvornost. V použití rekvizit je někdy patrné zalíbení v dílech Karla Zemana.
Noční motýl není hlasitým fotografickým opusem, ovlivněným moderními technologiemi , aktuálními tématy a současnými trendy. Je především procesem, hledáním obrazu, vztahujícím se k různým osobním situacím a křehkým momentům v životě autorky.
Společná příprava scény a výroba loutek s Honzou Bažantem pro jejich vernisážové představení Erben/Vlasy je také součástí Leoniny tvorby – byť ji návštěvníci uvidí jen v den, kdy přijdou na otevření výstavy.
kurátorka výstavy : Jolana Havelková
Foto Jiří Strašek
nocni-motyl_web2.pdf(0,39MB) |
nocni-motyl_web.jpg(0,52MB) |