Pražské výlohy, obsáhlý soubor fotografií z let 1978-94, jsou částí většího projektu Ireny Stehli. Tento projekt je Zprávou o Československu jak ho vnímala tato česko-švýcarská fotografka během svého vysokoškolského studia na FAMU a při svých dalších pobytech v Praze.
Irena Stehli fotografovala co nejjednodušeji své pražské výlohy, frontálně bez jakýchkoliv efektů, v jednoduchosti záměrné i cílené, aby mezi divákem a objektem nebyly žádné překážky. Přitom průzračnost fotografování doličných objektů promlouvá o něčem navíc, co stojí za tím a co je svědectvím o proměnách doby. Pražské výlohy Ireny Stehli se mohou stát modelem změn ve společnosti i zástupným tvarem poukazujícím na společnost a její manipulovatelnost.
Pražské výlohy se odehrávají ve čtyřech výrazných etapách české politické situace : první za totality do listopadu 1989 ukazují chudobu nabídky a povinnost sloganů. Uprostřed ovadlých salátů a pažitek jsou fotografie státníků, kolem několika konzerv, řepa, zelí, čínské lusky. Zboží občas dokonce nahradila fotografie.
17. listopadu nastává druhá etapa - oči města, přízemní kontakt ulice vysílá mnohozačné signály. Dovnitř i vně jsou vkládány a lepeny znamení zvratů, vlajky a vlajčičky, nové tváře, slova jako mír, naděje, vlastně euforie.
Na začátku roku 1990 s prvním soukromým obchodem nastala radikální změna pražské ulice. Ve výkladech tu a tam ještě nostalgické resty a pak náhle bílení a vymetání, asi vyhánění starých mýtů a očišťování, nejprve prázdno a pak pomalé a rozpačité změny v nabídce nového zboží jiného vzhledu. Poetizační snaha uvádí ku příkladu americký výrobek do českého světa stejným způsobem jako řepu nebo hrášek. Coca cola a Marlbora jsou vyložené ve stejném stereotypu ozdobené květinou nebo jiným detailem.
Poslední etapa pražských výloh Ireny Stehli z posledních dvou až čtyř let ukazuje nablýskaná auta, kancelářský nábytek, zlatnictví, počítače v anonymním studeném stylu. Výlohy se zvětšily, jsou dokonalé a obrovské, sahají od dlažby chodníku po první patro, agresivně poutají pozornost a jsou jakoby odevšad a odnikud. Poetika se tiše vytratila.

Irena Stehli téma završila a nehodlá v něm pokračovat.