Štěpánka Šimlová, Krajina, 2020

DÍLO MĚSÍCE ZE SBÍREK GKK
ZÁŘÍ 2020

POČÍTAČOVÁ MONTÁŽ, C/PRINT, PAPÍR S EMULZÍ, 120 X 257 CM

F 33

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Krajina vybraná ze sbírek GKK pro měsíc září evokuje sladce bolestný pocit pozdního léta, vyvolaný nejen tématem sklizeného pole jednoho z jejích „sektorů“, ale především emotivní světelnou režií nízkého slunce, způsobující ostré kontury. Patří do významného autorčina cyklu Krajiny z let 1999-2000, jež byly vystaveny např. na Blue Fire v rámci Bienále U Kamenného zvonu v roce 1999 nebo na výstavě Mutující médium aneb fotografie v českém umění 1990 – 2010 v Rudolfinu v roce 2011. Tyto krajiny představují na počátku milénia pro Štěpánku Šimlovou osobitý typ digitální fotokoláže sestavené z různých krajinných výseků do idealizovaných, romanticky laděných scenérií, kde se nedbá na jednotnou perspektivu a měřítko (například neodpovídající velikost stafáže, různě hozené stíny), kde se na jedné ploše současně odehrává mnoho časově různých dějů, podobně jako na pozadí středověkých výjevů. Ovšem ten ústřední motiv vepředu chybí, respektive se jím stává ona snově surreálná krajina sama., promyšleně oscilující na hranici sentimentu a kýče.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

STĚPÁNKA ŠIMLOVÁ

* 16. 10. 1966 v Plzni

Štěpánka Šimlová je jednou z výrazných osobností obrodné dynamické generace 9O. let. Ještě před rozhodnutím se pro cestu polem umění směřovala spíše k exaktním vědám, její otec byl chemik, a tak měla blízko k laboratoři a experimentu. Když v přelomovém roce 1989 začala studovat na pražské Akademii, tíhnutí k experimentu a svobodnému „pokoušení“ ji nasměrovalo do nově založeného Ateliéru intermediální tvorby Milana Knížáka. Zpočátku byla fascinována novými médii, především pak prakticky neomezenými možnostmi manipulace s digitálním obrazem. Postupně se jí však „ta lehkost práce na počítači začala zajídat“ a vedle této, jak sama říká, lehkosti, se začala navracet také k materiálu a práci rukama. Médium fotografie není její jediným vyjadřovacím prostředkem a její tvorba zahrnuje také film, instalaci i malbu, ačkoli v žádném případě nejde o tzv. čistou fotografii, dokument či malbu na plátně, ale o konceptuální výstupy, kdy fotoaparát jako by nahrazoval štětec, obrazy vznikají z fotek na principu koláže, maluje na různé podklady, jako třeba igelit nebo záclony atd. Vnější svět konfrontuje s osobní reflexí a vytváří mezi nimi plodné napětí. Potenciál výše zmíněného fenoménu kýče a sentimentálního náboje vyvolat citové pohnutí ji zajímá dlouhodobě, nahlíží je ve vztahu ke společnosti, v jejich možnostech působit a vyvolávat změny. Bytostně věří v morální apel umění a v roli umění podobně jako filosofické disciplíny měnit svět.

STUDIUM

1989-1996  AVU Praha, ateliér intermediální tvorby Milana Knížáka, roční stáž v ateliéru malby Jiřho Davida

1993              Trent University, Nottingham, U.K.

1992              Rijks Akademie von Beldendeen Kunsten, Amsterdam

CENY

2001  finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého

PŮSOBENÍ

Od 2003 vedoucí Katedy fotografie FAMU a Ateliéru intermédií  v Praze

2002 - 2007 pedagog a vedoucí Ateliéru digitální média  FUD UJEP v Ústí nad Labem

ZASTOUPENÍ

Národní galerie v Praze

Galerie hlavního města Prahy

Galerie Klatovy, Klenová

a další sbírky v České republice a zahraničí