Otakar Slavík, Zlatá slepice, 1979

Otakar Slavík, Zlatá slepice, 1979
01.03.2017

DÍLO MĚSÍCE ZE SBÍREK GKK
BŘEZEN 2017

OLEJ, PLÁTNO

147 X 131,5 CM

O 830

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Barva je opravdu klíč k tajemství. Od velké jásavosti vede až k utrpení. Nemohu, než se znovu pídit po kameni mudrců, po nějakém základním seskupení barev, které by ujasnilo princip života. /O.S./
Otakar Slavík, jedna z největších postav českého malířství druhé polovina 20. století, patří ke generaci, která dala podobu českého umění šedesátých let 20. století takovému, jaké je dnes samozřejmě vnímáme. Samozřejmost ale nebyla vždy na místě. Slavíkova umělecká dráha začala na keramických školách, ze školy v Bechyni přestoupil na sochařskou školu v Hořicích, kde absolvoval. Poté studoval na Pedagogické fakultě UK v Praze, a zde jej nejvíce ovlivnila osobnost Martina Salcmana. Salcman, sám velký kolorista, jej od sochařství, kterému se dosud věnoval, převedl k malířství. Po škole se Otakar Slavík ocitá v okruhu umělců formující se UB 12 – Adrieny Šimotové, Václava Boštíka, Jiřího Johna ad., soustředěných kolem o něco staršího Václava Bartovského. V roce 1967 se seznamuje s Jindřichem Chalupeckým. Po podpisu Charty 77 následovalo sledování Stb a neustálá šikana. V roce 1979 je vyloučen z Českého fondu výtvarných umění, ztrácí nárok na ateliér. Nesmí se živit již ani vlastníma rukama. Nevystavuje. V roce 1980 odešel se ženou do exilu do Rakouska. Po cestách do Londýna a Paříže se vrací Rakouska, zůstává natrvalo ve Vídni.
Otakar Slavík byl i přes jasné usazení ve své době a zřetelný příklon k nové figurace a nové citlivosti svým způsobem solitér. Nenechal se nést dobovými proudy, nezabředl do temnot informelu, a ačkoli také vrství hmoty barvy, vždy zůstává osobitým figuralistou, který volí formát plátna většinou na míru lidskému tělu, s ohromným smyslem pro barvu. Jeho senzuální kolorismus a jasná zářivá paleta, se kterými si jej dnes spojujeme, se plně rozvinuly, jak to u mnohých exilových autorů bývá, až právě v emigraci, mimo šeď normalizačního Československa. V 90. letech se do Česka začal vracet a měl zde řadu významných výstav (Národní galerie v Praze, Míčovna Pražského hradu, Roudnice nad Labem, Topičův salon a další).
 -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
OTAKAR SLAVÍK
18. 12. 1931 Pardubice – 3. 11. 2010 Vídeň
STUDIA
1948 - 1952 Střední průmyslová škola sochařsko-kamenická v Hořicích
1953 – 1955 Pedagogická fakulta UK v Praze (K. Lidický, M. Salcman)
ČLENSTVÍ VE SKUPINÁCH
Křížovnická škola čistého humoru bez vtipu
Künstlerhaus Vídeň
Umělecká beseda
OCENĚNÍ:
Zlatá medaile vídeňského Künstlerhausu 87 (Goldene Medaile des Künstlerhauses 87)
Cena Irene und Peter Ludwig Preis 92
Intersalon České Budějovice Cena unie výtvarných umělců ČR 96
Zlatý vavřín vídeňského Künstlerhausu 2001 (Goldene Lorbeer des Künstlerhauses, 2001)
Je zastoupen ve významných českých a zahraničních soukromých i veřejných sbírkách