Jiří Surůvka, U cíle, 2003

Jiří Surůvka, U cíle, 2003
29.09.2022

DÍLO MĚSÍCE ZE SBÍREK GKK
ŘÍJEN 2022

kolorované dřevo, laminát, d. 202 cm, v. 37 cm, š. 105 cm, neznačeno

zakoupeno

P 471

Jiří Surůvka má zvláštní drsný smysl pro humor, umí se kriticky podívat na naše prostředí a nešetří ani sám sebe. Zaujme svým postojem ke světu, který vychází z bystrého pozorovacího talentu, ze schopnosti vnímat jiné souvislosti než ostatní. Dokáže upozornit na absurdní situace nebo na nečekané vztahy, na groteskní kontrasty, které každý den přináší život.  V českém prostředí není vlastně nouze o umělce, kteří mají cit pro ironické vyjádření, jímž reagují na nesmyslnost určitých situací, ale Surůvka okouzlí tím, že jeho tvorba vyrůstá i z vlastního divokého  životního stylu. Kdo o něm nemá představu, může mu ho přiblížit jeden z dílů televizního pořadu Artmix. A taky rozhovor v malém katalogu výstavy v galerii Futura, který s ním vedl její někdejší kurátor Michal Novotný.

Pro vyjádření nejrůznějších absurdních příběhů využívá rozmanité výrazové prostředky od fotografie přes video k obrazům a objektům. Na jeho příkladu se ukazuje, jak je v současném umění důležité vnímat události, které jsou pro naši dobu charakteristické a které o ní zásadním způsobem vypovídají. Jiří Surůvka z nich umí vytěžit obecnější závěry, které nejsou platné jen v okamžiku svého vzniku, ale které mohou oslovit diváky i po letech. Nejsou totiž v žádném případě prvoplánovou reakcí na to, co se právě děje  ve společnosti, kultuře a  politice. Jeho projev má myšlenkový přesah, který poukazuje na souvislosti s literaturou a filmem, s historickými okamžiky, s fenomény určujícími současný způsob života se všemi pozitivy i negativy. S nadsázkou reaguje na některé postavy, které určovaly chod nepříliš vzdálených dějin, ať už v kladném či záporném smyslu (Hitler).

Jiří Surůvka přirozeně zapadá do řetězce utvářeného znovu a znovu přicházejícími a zase  odplývajícími vlnami grotesknosti v českém umění, který se táhne už od období rudolfinského manýrismu, vrací se v dobách Maxe Pirnera a pak pokračuje přes některé členy skupiny Sursum (Josef Váchal, Jan Konůpek, ….) a později přes generaci nastupující v šedesátých letech s novou figurací (Jiří Načeradský, Jiří Sopko, Kurt Gebauer, Michael Rittstein,….) až k dnešním mladším i nejmladším umělcům (Ondřej Brody, Jana Šárová,….).

Surůvka se dnes řadí ke střední generaci představitelů tohoto proudu, která mohla reagovat na všechny společenské proměny od závěru osmdesátých let, kdy se jako domeček z karet zhroutil totalitní režim. Inspiroval se i obdobím nadějí počátku devadesátých let, kdy se zásadně měnil způsob našeho života, ale kdy jsme brzy začali ztrácet iluze o vývoji společnosti  posledních desetiletí . Teprve s určitým odstupem  jasně vnímáme chyby a omyly, k nimž docházelo a stále dochází i v demokratické společnosti.

Jiří Surůvka nás svou tvorbou upozorňuje, jak křehké jsou vztahy mezi lidmi, jak směšně se můžeme chovat, aniž bychom to sami postřehli.  Nejde v ní  ani tak o obecnou kritiku společenských a politických vztahů, jako hlavně o vyjádření názoru na to, co se děje v bezprostřední blízkosti kolem nás, co přímo ovlivňuje náš život.


Jiří Surůvka se narodil se 24. září 1961 v Ostravě. V letech 1984 – 1992 studoval pedagogický obor na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, poté dva roky vyučoval na Střední průmyslové škole v Ostravě. V současné době je vedoucím pedagogem ateliéru nových médií na katedře intermédií Fakulty umění Ostravské univerzity.  Je jedním ze zakládajících členů skupiny Lozinski František, o. p. s. (s Františkem Kowolowskim a Petrem Lysáčkem).

Je malíř, autor objektů, fotograf, performer, kurátor a pedagog, projevuje výrazný smysl pro vyjádření absurdiry různých situací. Samostatně vystavuje od roku 1987