English
Jiří Kolář, Poslední sbohem
01.06.2020
DÍLO MĚSÍCE ZE SBÍREK GKK
ČERVEN 2020
1979-1980
muchláž, papír, igelit, 37 x 54 cm
značeno vpravo dole J. Kolář
Dar Jiřího Koláře z roku 1993
K 347
Jiří Kolář zvolna přicházel na své nejdůležitější postupy již od čtyřicátých let. Od počátku uplatňoval metodu deníku. Sbíral motivy, které ho zaujaly a pak je použil, když nápad dozrál. Nejvíc vlastních technik však vymyslel v období od konce padesátých do druhé poloviny šedesátých let. Jejich předchůdci se staly konfrontáž, raportáž a nalezená koláž, v nichž řadil reprodukce vystřižené z časopisů podle určitých vztahů a s nimi souvisejících pravidel.
Kdysi řekl, že slovo pro něj v určitém období ztratilo původní význam a že se rozpadlo, protože bylo zneužíváno. Tehdy si uvědomil, že písmena nebo čísla lze využít jako vizuální znaky bez dalšího obsahu. Vytvářel tedy (jak on říkal) evidentní poezii, což byla podle něj každá poezie, která nebyla vyjádřená slovy. Vždy mu šlo také o prolínání různých epoch dějin umění. Propojoval například motivy z barokních obrazů s obrazy velkých mistrů 20. století. Principy, které rozvíjel v psané poezii, využil i ve vizuálním projevu. Přitom nespoléhal jen na strohý řád, ale přirozeně uplatňoval také poetickou představivost a hravost a vycházel z pozorování všedního života.
Své nejdůležitější metody objevoval a vynalézal v poměrně krátkém, na počátku tohoto textu uvedeném období, kdy jedna technika v rychlém sledu navazovala na druhou. Často je kombinoval, čímž dosahoval zvláštního účinku. Je nutné zdůraznit, že se díky svým objevům z tohoto období a své nevyčerpatelné invenci stal na delší dobu jednou z nejvlivnějších osobností u nás i v evropském měřítku. Udržoval kontakty s mnoha dalšími umělci ze zahraničí a je zastoupen v řadě veřejných i soukromých sbírek u nás, ve Francii, Německu, Itálii, Spojených státech amerických, Finsku, Polsku, na Slovensku,….
V souvislosti s jeho vývojem je třeba se zmínit o vizuální poezii psané na stroji, které se u nás vedle něj systematicky věnovali Josef Hiršal, Bohumila Grögerová, Vladimír Burda, Eduard Ovčáček, Václav Havel a další. Důležitou jeho vlastní technikou je roláž, vznikající rozřezáním reprodukcí na proužky a jejich přeskládáním podle určitých, autorem předem daných pravidel. Zvláštním typem roláže je kubomanie, při níž rozřezal reprodukce na čtverečky, které znovu uspořádal. Objevil také proláž, v níž se prolínaly dva různé, někdy takřka neslučitelné světy, jejichž kontrast nás nutí k zamyšlení.
Muchláž objevil náhodou, když zmačkal a zahodil papír s nezdařenou básní. Pak ho sebral a rozložil a najednou si uvědomil, že se zmačkáním deformují původní vztahy, takže se můžeme na daný motiv dívat z úplně jiného úhlu. Stupňovalo se tak zvláštní napětí, měnil se obsah i estetická hodnota. Jednou z nejdůležitějších technik se stala chiasmáž, kterou vytvořil natrháním a stránek knih tištěných v různých jazycích a písmech, zeměpisných či hvězdných map, jízdních řádů,…… Takto vzniklé prvky v určitém rytmu znovu skládal. Samozřejmě, že Jiří Kolář užíval také klasickou koláž, v níž byl obsah dán druhem nalezených prvků.
Poslední sbohem patří k půvabnému souboru muchláží, v němž vycházel z časopiseckých reprodukcí fotografií historických aut, jejichž podoba se zmačkáním zdeformovala a získala novou estetickou hodnotu. V Kolářově vývoji můžeme sledovat, že své postupy dokázal vyčerpat do všech důsledků, rozvíjet je mnoho let, přičemž se zachovávala jeho invence, smysl pro řád i hravost. Závěrem chci připomenout, že přes sto svých postupů shrnul v poetickém Slovníku metod, kde každý z nich přiblížil zajímavým básnivým textem.
Jiří Machalický
Životopisná data
1914 – Jiří Kolář se narodil 24. září v Protivíně
1922 – rodina se přestěhovala do Kladna
1929 – 1942 – po vyjití měšťanské školy se vyučil truhlářem, střídal různá zaměstnání
1934 – pod vlivem surrealismu psal básně a vytvářel první koláže
1937 – měl první samostatná výstava koláží v Divadle D 37 v pražském Mozarteu
1941 – vyšla jeho sbírka Křestný list
1941 – 1944 – psal Ódy a variace
1942 – stal se jako básník spoluzakladatelem Skupiny 42 (s Františkem Hudečkem, Františkem Grossem, Janem Kotíkem, Jindřichem Chalupeckým, Jiřím Kotalíkem, ...), překládal anglo americkou literaturu
1944 – 1945 – psal sbírku Limb a jiné básně
1945 _ po skončení války odešel z Kladna do Prahy
Napsal Sedm kantát
stal se redaktorem nakladatelství Družstvo Dílo
1946 – 1947 - podnikl cestu do Paříže, napsal Roky v dnech a Dny v roce
1948 – byla rozpuštěna Skupina 42
1949 – vzal si za ženu Bělu Helclovou
psal sbírku Očitý svědek
uskutečnil první obrazové interpretace vlastních básní
1950 – 1952 ztratil místo nakladatelského redaktora, dokončil knihu Prométheova játra
vrátil se ke kolážím (konfrontáže, raportáže, příběhy, antianatomie, nalezené koláže, ...)
1953 –byl devět měsíců ve vyšetřovací vazbě, byl odsouzen na rok a posléze amnestován
1954 – začal psát knihu Vršovický Ezop
1956 – 1957 – psal knihy Mistr Sun o básnickém umění a Nový Epiktet
1958 – 1961 - rozešel se s verbální poezií, vznikly první básně beze slov (Básně ticha), stanovil principy evidentní (vizuální) poezie (typogramy, analfabetogramy, rebusy, hloubkové básně, žiletkové básně, ...)
Počátkem šedesátých let objevoval a rozvíjel své základní kolážové metody (roláž, proláž, chiasmáž, muchláž, stratifii, ...)
1962 – poprvé se zúčastnil společné výstavy v zahraničí (Berlín)
1963 – 1964 – měl první samostatnou výstavu v zahraničí (Londýn)
spoluzakládal skupinu Křižovatka (dalšími členy se stali Jan Kotík, Běla Kolářová, Vladislav Mirvald, Karel Malich, Zdeněk Sýkora)
1965 – 1966 – vytvořil první Vzorníky
1967 – vytvořil první kolážový týdeník
1968 – Týdeník 68 vystavoval na Dokumentě v Kasselu a ve Špálově galerii v Praze
v nakladatelství DuMont mu vyšla první monografie (Miroslav Lamač, Dietrich Mahlow)
1969 – získal cenu na X. bienále v Sao Paulu
1970 - byla rozmetána sazba Očitého svědka, Prométheových jater, Básní ticha, Roků v dnech a Dnů v roce
podnikl cesty do Kanady, Spojených států amerických a Japonska, byla zkonfiskována monografie od Miroslava Lamače, která vyšla v pražském Obelisku
1971 – 1974 byla mu udělena cena Gottfrieda Herdera na Vídeňské univerzitě, vytvořil Poctu Baudelairovi, podnikl cesty po Evropě, Sovětském svazu, Brazílii
1975 – cestoval do USA v souvislosti se svou první výstavou v Guggenheimově muzeu v New Yorku
1976 – vytvořil leporelo Kafkova Praha
1977 – podepsal Chartu 77
1979 – měl druhou výstavu v Guggenheimově muzeu v New Yorku, uskutečnil cestu do západního Berlína – získal roční stipendium německé akademické výměnné služby DAAD. v Norimberku mu vyšla obsáhlá monografie
1980 – přesídlil do Paříže jako host Centre Georges Pompidou
vytvořil cyklus koláží Ornitologie moderního umění
1981 – začal pracovat na cyklu koláží Pocta Mlle Rivierové
vytvořil cyklus Smysly, založil časopis Revue K
pařížská Galerie Maeght vystavila jeho koláže
Gruppo Editoriale Fabbri vydalo jeho monografii
1982 – vytvořil Deníkový cyklus 101 dní v roce
byla zamítnuta jeho žádost o prodloužení pobytu ve Francii
v nepřítomnosti byl odsouzen na rok vězení a ke ztrátě majetku, část jeho díla i jeho sbírky přešla rozhodnutím soudu do majetku Národní galerie v Praze
1983 dokončil Slovník metod
byla otevřena jeho druhá výstava v Galeri Maeght
v mnichovském nakladatelství Arkýř vyšel Očitý svědek
1984 – získal francouzské občanství
nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem vydalo Odpovědi s kolážemi Kafkova Praha
vytvořil Cyklus Triumf Baudelairův, nakladatelství Sixty – Eight Publishers vydalo Prométheova játra
Guggenheimovo Museum v New Uorku uspořádalo jeho třetí výstavu
1986 – porcelánka Rosenthal vyrobila tři objekty podle jeho předlohy
Galerie Maeght v Paříži uspořádala jeho třetí výstavu
1987- začal vytvářet vydrolené, vymyté, smirkované, defektní koláže
Revue K vydalo francouzskou reedici monografie z nakladatelství Fabbri
22. září 1989 se uskutečnilvečer k jeho 75. narozeninám v pražském Mánesu
1990 v červnu podnikl první cestu do Prahy
získal čestné občanství hlavního města Prahy
1991 prezident republiky Václav Havel mu udělil Řád Tomáše Garriguea Masaryka
vytvořil Cyklus Apollinaria
získal Cenu Jaroslava Seiferta
1994 – samostatnou výstavu mu ze Sbírky Jana a Medy Mládkových
uspořádalo České muzeum výtvarných umění v Praze
1999 – vrátil se natrvalo do Prahy
získal Cenu Hanse Theo Richtera od saské Akademie umění v Drážďanech
Národní galerie v Praze mu uspořádala výstavu ve Veletržním paláci, sídle Sbírky moderního a současného umění
nakladatelství Gallery v Praze vydalo při této příležitosti jeho monografii nazvanou Příběhy Jiřího Koláře (Josef Hlaváček, Vladimír Karfík, Jan Rous, Jiří Machalický)
a česky Slovník metod
2002 – Jiří Kolář zemřel 11. srpna v Praze
2003 – měl samostatnou výstavu v Amos Anderson Art Museu v Helsinkách
2007 – samostatnou výstavu mu uspořádalo pražské Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových v Muzeu moderního umění v Moskvě v rámci Pražských dní v Moskvě
2012 – 2013 - samostatná výstava Jiřího koláře se konala v Muzeu Sztuki Wspólczesnej v Krakově
2013 – 2014 - samostatnou výstavu mu uspořádalo Kunstforum Ostdeutsche Galerie v Regensburgu
