Eva Kmentová, Osetá krajina II, 1966

DÍLO MĚSÍCE ZE SBÍREK GKK
LEDEN 2020

bronz, v. 128 cm, š. 38 cm

P 427

Eva Kmentová

6. 1. 1928 v Praze – 8. 4. 1980 v Praze

Studia:

1943 – 1946 – Státní odborná škola bytového průmyslu v Praze

1946 – 1951 – Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (prof. Josef Wagner)

členka skupiny Trasa 

Eva Kmentová, žena stejně slavného sochaře Olbrama Zoubka a matka sochaře Jasana Zoubka, se stala jednou z nejvýraznějších osobností českého umění šedesátých a sedmdesátých let. Prošla několika zásadními tvůrčími obdobími, začínala působivými zjednodušenými figurami, ovlivněnými například rakouským sochařem Fritzem Wotrubou, v nichž směřovala až k čistě  abstraktnímu vyjádření.  Již v průběhu šedesátých let experimentovala ve svých reliéfech s otisky lidského těla (rty, …) a se zmnožením jednotlivých prvků. Užívala různé materiály – sádru, bronz, cín, později vytvářela papírové objekty. Důležitým výrazovým prostředkem se pro ni stala kresba, které se věnovala až do konce života, i když jí v posledních letech zásluhou těžké nemoci ubývaly síly.  Pracovala s výraznými a srozumitelnými symboly, důležitým inspiračním zdrojem se jí stala skutečnost, která nás obklopuje. Eva Kmentová patří spolu s Věrou Janouškovou sochařkám, které výrazně obohatily podobu českého poválečného progresivního umění. Osetá krajina je typickou  ukázkou díla Evy Kmentové z období invenčních šedesátých let, v nichž si vytvořila nezaměnitelný styl, s nímž vyjadřovala vztah ke svému prostředí, ke krajině i ke společnosti.

JM