Běla Kolářová Ikarové našich let, 1988

Běla Kolářová Ikarové našich let, 1988
15.12.2021

DÍLO MĚSÍCE ZE SBÍREK GKK
PROSINEC 2021

koláž, asambláž, 36 x 36 cm

značeno vpravo doleB. K. 88

Zakoupeno v roce 1994

K 385

Běla Kolářová se narodila 24 března 1923 v Terezíně a zemřela 12. dubna 2010 v Praze.

Byla autodidakt

Od roku 1963 byla (zakládající) členkou skupiny Křižovatka

 

Běla kolářová se v padesátých letech začala věnovat fotografii. Nejdřív ztvárňovala pražskou periferii a ve svých snímcích dosahovala zvláštní nostalgické atmosféry. Později přešla k experimentům, kdy dospěla, jak sama říkala, k fotografii bez aparátu. Tehdy zvětšovala různé přírodní prvky, čímž vznikaly zajímavé proměnlivé struktury. Brzy začala vytvářet také koláže a asambláže, e kterých používala předměty, s nimiž se setkáváme každý den (kancelářské svorky, elektrotechnické součástky – odpory, kondenzátory, …, patentky, gumy, tužky, …). Vycházela také z „ženského“ světa, kreslila líčidly a kresby kombinovala s koláží. První samostatnou výstavu měla v tehdy známé Galerii na Karlově náměstí, jejíž progresivní program řídila kurátorka Ludmila Vachtová. Běla Kolářová vystavovala spolu se svým mužem Jiřím Kolářem se skupinou Křižovatka, kterou spoluzakládala. Velkého uznání na mezinárodní úrovni se jí však dostalo až po roce 1989, kdy se po několika letech vrátila z Paříže do Prahy. Úspěch zaznamenala ve Vídni, na Documentě v Kasselu, v Tate Gallery v Londýně nebo v Amos Anderson museu v Helsinkách. V Praze pak vystavovala v Museu Kampa nebo v Národní galerii (ve Veletržním paláci, sídle Sbírky moderního a současného umění). V Galerii Klatovy Klenová je zastoupena menším souborem prací, mezi nimiž je také asambláž Ikarové našich let. Ta vznikla spojením koláže s asambláže ze zápalek, které užila ještě v několika dalších dílech. Dokládá autorčinu hravost a vynalézavost a přitom smysl pro řád.

 

Zastoupení ve sbírkách

Samostatné výstavy