Hugo Demartini, Bez názvu, 1975

DÍLO MĚSÍCE ZE SBÍREK GKK
ZÁŘÍ 2021

koláž, papír, 19 x 16,3 cm

zakoupeno v roce 2016

K 1048i

Narodil se  11.7. 1931 v Praze,

zemřel 15. září 2010 v Sumrakově

V letech 1948 – 1949 studoval na Pokračovací škole pro kamenosochaře v Prostějově

V letech 1949 – 1953 studoval na pražské Akademii výtvarných umění v Praze v sochařském ateliéru prof. Jana Laudy

Mezi léty 1989 – 1996 byl vedoucím sochařského ateliéru na Akademii výtvarných umění v Praze

Samostatné výstavy

1963

Krajský projektový ústav, Praha

1966 – 1967

Galerie na Karlově náměstí, Praha

1971

Galerie Benedikta Rejta, Louny

1986

Atrium, Praha (s Pavlem Nešlehou)

1988

Lidový dům, Praha

( s Jiřím Sozanským)

1991

Dům U Kamenného zvonu

Galerie hlavního města Prahy, Praha

Mánes, Praha

1994

Dům umění, Ostrava

1995

Galerie MK, Rožnov pod Radhoštěm

1999

Galerie Václava Špály, Praha

2000

Oblastní galerie, Liberec

2002

Galéria Komart, Bratislava

2003

Galerie Pecka, Praha

2004

Galerie výtvarného umění, Cheb

2005

Galerie Benedikta Rejta, Louny

Galerie Montanelli, Praha

Státní hrad a zámek, Jindřichův Hradec

2007

Klub Galerie v kapli. Bruntál

2008

Topičův salón, Praha

2013

Sbírka moderního a současného umění

Veletržní palác

Národní galerie Praha ve spolupráci s Galerií Zdeněk Sklenář

Umělecký vývoj Huga Demartiniho nebyl jednoduchý ani přímočarý. Už v raném věku projevil nevšední talent, když dokonale zvládl klasickou kresbu i sochařské modelování. Na přelomu padesátých a šedesátých let opustil realistický projev a výrazně obohatil mezinárodní proud informelu sérií Červených reliéfů. Již tehdy však směřoval od struktury k přísnému řádu, který v jeho tvorbě definitivně převládl před polovinou šedesátých let. Do pravidelné geometrické sítě umísťoval různě seříznuté tvary koulí. Jejich chromovaný povrch zrcadlil okolní prostředí včetně diváků, kteří se tak stali součástí sochařova konceptu. Ten pak koule umísťoval i v krajině, kde propojil náhodu s exaktní formou.  V závěru šedesátých let dospěl k Demonstracím v prostoru, při nichž vyhazoval do výšky různé předměty (válce, špejle, …) a jejich ve vzduchu náhodně vzniklé soustavy fotografoval. Na tyto akce navázal v sérii objektů Mimo vymezené místo, v nichž fixoval do výšky vyhozené předměty tak, jak dopadly na podložku. V závěru sedmdesátých let na tyto objekty navázal v Modelech, v nichž pracoval s iluzí rozpadu. Některé z nich se blíží scénografickým návrhům. Zajímavé jsou i jeho koláže, nejprve ze závěru padesátých let a pak z období před polovinou sedmdesátých let, kdy se tímto způsobem rovněž vyrovnával s tématem Demonstrací v prostoru. Právě k nim se řadí tři kompozice ze sbírek Galerie Klatovy / Klenová, z nichž jedna se tentokrát stává dílem měsíce.

JM