Karel Valter, Fukar v poli, 1975

Dílo měsíce ze sbírek GKK - květen 2017

  • Karel Valter, Fukar v poli, 1975
    Karel Valter, Fukar v poli, 1975

OLEJ, PLÁTNO
115 x 105 CM
O 487
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Nehledím na krajinu jako na neproměnlivý celek, sleduji vše, co ji utváří, co je nové, a hledám vše, co mne jako člověka s přírodou spojuje, co mne vzrušuje a přitahuje."
Karel Valter se narodil v rodině hostinského na lineckém předměstí Českých Budějovic, měl hudební nadání, jako mladý hrával občas na varhany v kostele. Studoval kreslení a matematiku na místním Učitelském ústavu a v první polovině třicátých let stihl ještě 4 semestry na Vysoké škole pedagogické v Praze. Učitelskou dráhu začal na škole v Českých Velenicích, po roce 1938 se musel z Němci obsazeného pohraničí odstěhovat. Následovala Mladá Vožice a v roce 1940 Tábor. Za spolupráci s odbojem byl roku 1943 zatčen a posléze internován v koncentračních táborech v Terezíně a Buchenwaldu. Přežil a po návratu v květnu 1945 domů do Tábora k manželce Pavle a synkovi, kterému bylo v době jeho zatčení 9 měsíců, se vrátil i k malbě a pedagogickému působení.
Valter začínal jako muzikant na klavír a na housle. Sestavil kvarteto, se kterým hráli po celém městě. V Českých Velenicích se setkal s mnohostrannou osobností Josefa Bartušky (básník, fotograf, malíř, grafik, kreslíř, kolážista, publicista, hudebník, divadelník i filmař), a ten jej v roce 1931 přivedl do avantgardní jihočeské umělecké skupiny Linie (J. Bartuška, O. Nouza, E. Pitter, A. Novák, K. Fleischmann, K. Valter), která navazovala na český poetismus i na některé podněty surrealismu. Valter se zapojil jako malíř, grafik, kolážista a fotograf a k vernisážím připravoval muziku. Stále měl tedy rozkročeno mezi hudbou a výtvarným uměním, až po nějaké době u něj nakonec převážilo malování.
Jeho tvorba se rozbíhala dvěma liniemi. Jedním směrem tedy od avantgard se odvíjející problematika geometrické abstrakce a konstruktivistických tendencí, druhý směr jej vedl do přírody. Po návratu z lágru se přimkl ke krajinomalbě. Po zážitcích z Terezína a Buchenwaldu takové uzemnění bylo nasnadě takřka fyziologicky. Jedním z důležitých Valtrových témat je proměnlivost, tak jak na ni v přírodě neustále narážíme. Vznik, růst, ustálení, zánik a znovu pokračování vedou jeho myšlenky i ruku.
Tíhnutí k symbolickému zjednodušení krajiny či místa, vedoucí ke znaku a struktuře, a akcent na myšlenkovou a duchovní hloubku v krajině přítomnou, jsou pro české moderní umění specifické, a nacházejí své místo i v mezinárodním kontextu. Karel Valter patří do řady „krajinářů“, podléhajících oné gravitaci, kde jako mezníky vystupují jména Josef Šíma, Zdeněk Sýkora, Jiří John, Oldřich Smutný, v současnosti např. Miloslav Moucha. A je v řádu věci a souvislostí, že tendence napojení se na symbolickou i skutečnou moc krajiny poskytnout ve chvílích rozkolísanosti mateřské uzemnění, se právě mezi současnými, a to i těmi nejmladšími umělci, „aktualizuje“.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
KAREL VALTER
17. 2. 1909 ČESKÉ BUDĚJOVICE – 17. 11. 2006 TÁBOR
STUDIA
1924 – 1928 Učitelský ústav, České Budějovice
1933 – 1935 Vysoká škola pedagogická, Praha
SKUPINY
1931-1939 LINIE
ZASTOUPENÍ
Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Galerie umění Karlovy Vary, Husitské muzeum v Táboře, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Jihočeské muzeum České Budějovice, Orlická galerie v Rychnově nad Kněžnou, Galerie výtvarného umění v Chebu, Východočeská galerie v Pardubicích, Západočeská galerie v Plzni, Východočeská galerie v Pardubicích, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou, Moravská galerie v Brně