Jan Křížek, Bez názvu, 1958

DÍLO MĚSÍCE ZE SBÍREK GKK
KVĚTEN 2024

Linoryt, papír, 10,6 x 20,3 cm

Značeno vpravo dole pod tiskem Křížek 58

K 761

Jan Křížek se narodil 31. července 1919 v Dobroměřicích a zemřel 9. února 1985 v Tulle ve Francii. Ještě před válkou, v roce 1937 začal studovat na Vysokém učení technickém a po roce přestoupil na pražskou Akademii výtvarných umění do sochařského ateliéru prof.  Bohumila Kafky.  Po dokončení studia v roce 1946 odjel se svou ženou Jiřinou Batíkovou do Paříže, odkud se pak již v důsledku komunistického převratu v Československu v roce 1948 již nevrátil. Setkával se s některými významnými umělci, jako s Pablem Picassem nebo André Bretonem, přátelil se i s Toyen.  Roku 1962 se z Paříže odstěhoval na venkov a uzavřel svou uměleckou tvorbu, protože nabyl přesvědčení, že již vyjádřil všechno, co chtěl.

Z počátku byl ovlivněn Rodinem, jak je názorně vidět na jeho ranných akvarelech, později dospěl k tašismu a hlavně ke zjednodušeným ženským figurám, které někdy přecházely až do znaků. Vycházel z odkazu starých předhistorických a historických kultur, dospěl také k živému, rytmicky členěnému ornamentu, v němž se opakovaly základní tvary a prolínaly přirozeně rozvíjené linie. Po celý tvůrčí život se inspiroval lidskou postavou a rovněž pro něj bylo velmi důležité, aby lidské vlastnosti povahové souzněly s uměleckým vyjádřením. V grafice užíval linoryt, sochy vytvářel ze dřeva, kamene a pálené hlíny. Velká část jeho pozůstalosti je uložena v pražské Národní galerii a Galerii Benedikta Rejta v Lounech, část díla však umělce před stěhováním z Paříže zničil.

Jan Křížek měl svou první samostatnou výstavu v roce 1948 v Paříži a v tomtéž roce mu Pablo Picasso zprostředkoval, že mohl pracovat v keramické dílně ve Vallauris. Roku 1956 ho v Paříži navštívil spolužák a přítel Václav Boštík spolu s dalším malířem Jiřím Johnem. Roku 1962 koupili Křížkovi pozemek v kraji Corréze a Jan tam postavil jednoduchý dřevěný domek. U nás se na něj dlouho zapomínalo, až se konečně v pražské Valdštějnské jízdárně uskutečnila jeho velká retrospektivní výstava a v roce 2012 vyšla obsáhlá monografie, Takže bylo konečně umělcov celoživotní dílo odborně zhodnoceno.

Linoryt z roku 1958, který nemá název, je typickou ukázkou jeho grafické tvorby, v níž dospěl k jednoduchému vyjádření skutečnosti, převedené do srozumitelných znaků.