English
Pavel Korbička / Strukturace prostoru
kostel sv. Vavřince v Klatovech
26. 7. - 31. 10. 2025
vernisdáž 25. 7. v 18 hodin
kurátor: Jiří Machalický
grafické práce: Radka Machalická
Světlo a pohyb
Pavel Korbička dokáže své představy využít do všech důsledků a vyjádřit je co nejúspornějšími prostředky. Pracuje s prostorem, světlem a barvou, spojuje nové i klasické technologie. Daří se mu dosáhnout napětí mezi objekty či instalacemi a prostředím, do kterého je umísťuje. A příliš nezáleží na tom, zda jde o interiéry nebo exteriéry. Jeho sochy jsou jen zdánlivě statické, pohyb v nich totiž hraje velmi důležitou roli. Jde však o pohyb diváků kolem nich nebo v jejich vnitřku. S každým krokem se mění poměry mezi světly a barevnými tóny. Autorův projev tak nabývá na dynamice, celkovou kompozici vnímáme z každého pohledu někdy až překvapivě odlišně.
Odkaz minimalismu
Rané práce z počátku devadesátých let tvůrčím způsobem navázaly na odkaz minimalismu. V Korbičkově ateliéru vznikaly střídmé, přesně komponované objekty z různých materiálů - z ocelových plechů, profilů a také neonů, které se později v jeho práci staly základním výrazovým prostředkem. Umělec proměňoval tvary písmen, pohrával si s prostupováním ploch, linií, prostorů, s působením světel a stínů. Při užití neonů mu šlo také o změkčení tvrdých geometrických tvarů.
Interpretace prostorů
Vždycky ho zajímalo prostředí, v němž vytváří své instalace. Interpretuje ho svými zásahy, polykarbonátovými deskami a světelnými neonovými liniemi. Rozměry instalací a jejich tvar a uspořádání jsou přirozeně odvozené z proporcí daného prostoru. Tak autor vytváří zvláštní prostředí, které může každý vnímat novým způsobem a zároveň se na chvíli stát účastníkem projektu. Ve svých světelných instalacích někdy reaguje na historickou architekturu. Jeho citlivé intervence zdůrazňují parametry prostoru a zároveň se stávají návodem pro orientaci. Korbička vytváří dialog mezi daným prostorem a současnými technologiemi. V obloucích vytvořených deskami vzniká průchod pro návštěvníky. Napětí se ještě zvyšuje zářením barevných neonů, které které jsou různým způsobem s ohledem na dané prostředí umístěné. S pohybem diváka se působením struktury průhledných desek mění intenzita záření. „Na základě často nečekaných světelně prostorových reflexů a odrazů v kombinaci s lineární rozostřeností okolí je možné zažít i stavy dezorientace a částečné nejistoty“.
Různé přístupy
Ideovým předchůdcem projektu v pražské Galerii NoD była instalace nazvaná In (2010), vytvořená pro libereckou Galerii Die Aktualität des Schönen. Byla zvláštní tím, že se do ní dalo vstoupit přímo z interiéru obchodního domu. Byla vměstnaná do uzavřeného prostoru, takže ji bylo možné vnímat jen zevnitř. Jak se divák blížil do středu spirálového útvaru, v němž byly neonové trubice umístěné ve stejných intervalech ve spojích průsvitných reflexních desek, tak se světelné záření zesilovalo a jeho účinky násobily. Působivá instalace v Galerii NoD navázala i na svým řešením příbuzný rozměrný objekt z pražského Letiště Václava Havla nazvaný Blue Way (2008), tvořený však naopak z vnějšku uzavřenou spirálou, který ovládl monumentální prostor příletové a odletové haly. Každý mohl jen tušit vnitřní strukturu, ale nemohl do ní vejít. Zajímavý je kontrast umělcova technicistně minimalistického díla s přírodou. V parku pod brněnským Špilberkem instaloval mezi koruny stromů několik metrů dlouhou, zářivou vodorovnou neonovou linku, která se za večerů na čas stala dominantou tohoto sugestivního místa. Stejně působivě vyzněly autorovy světelné objekty ve zcela odlišném typu veřejného prostoru, a sice v brněnském podchodu, kde denně procházejí tisíce lidí.
Konfrontace historie a současnosti
Korbičkovy objekty působí přesvědčivě ve spojení s architekturou, ať už historickou či současnou, profánní nebo sakrální. V jeho tvorbě do značné míry záleží na zvoleném prostoru. Někdy se světlo soustřeďuje do vnitřku objektů, jindy zase proniká opačným směrem. Prozářené objekty vyvolávají až překvapivě silný dojem. Těžko ovšem předem odhadnout, jak se rozvinou vztahy mezi jednotlivými kompozičními prvky. Pro autorův projev je typické, že stačí nepatrný posun, pootočení a zcela se převrátí vzájemné působení různobarevných neonů. Tím se také neustále mění rytmus celé skladby ve vztahu k divákovi. Jeho instalace působí někdy velmi jemně, jindy však naopak výrazně, až agresivně. Přesto nechávají vyznít i samotné prostředí, ve kterém jsou umístěné a jehož se načas stávají integrální součástí. Stojí zato připomenout instalaci v Domě umění v Opavě (bývalém kostele sv. Václava, 2020), kde interiér členily světelné vertikály, zdůrazňující vyznění magického sakrálního prostoru nebo v bývalém klášteře Rosa Coeli v Dolní Kounici (2012), kde došlo k propojení pobořeného presbytáře s neonovou vertikálou směřující do nebe.
Tři varianty
Projekt chystaný pro bývalý dominikánský kostel sv. Vavřince v Klatovech měl tři varianty. První z nich se měla stát světelnou site-specific instalací nazvanou Light Plan, která by byla výsledkem prostorového poměřování interiéru bývalého kostela sv. Vavřince v Klatovech a nalézáním skrytého vnitřního řádu této pozoruhodné barokní stavby. Jeho přízemní členitá světelná kresba měla být uskutečněná v celé ploše kostela a mohla se pro diváka stát vodítkem k chápání historického kontextu i překážkou modelující jeho pohyb. Volně odkazuje k prostorovému uvažování „Raum Planu“ architekta Adolfa Loose. Druhá varianta měla v několika vertikálách ještě zdůraznit sugestivní výšku chrámové lodi, vyvolávající pocit pokory a odevzdání. V třetí, nakonec vybrané variantě nazvané Strukturace prostoru, prochází přerušovaná diagonála prostorem od chóru až k bývalému oltáři, což návštěvníkům výstavy umožňuje vnímat monumentální architekturu zbavenou původní funkce novým způsobem.
Pavel Korbička má za sebou řadu instalací v galerijním i veřejném prostoru u nás i v zahraničí (Praha, Brno, Berlín, Barcelona, Klatovy, Frýdek – Místek, Dolní Kounice, Opava, Liberec, Trnava,….), v nichž citlivě reaguje na jeho charakteristické vlastnosti a dokaże je zdůraznit a ozvláštnit. Nevypráví příběhy, jeho tvorba je od nich naopak důsledně očištěná, skýtá vizuální i duchovní zážitky. Zajímají ho základní fyzikální procesy, které je těžké srovnávat s daleko složitějšími (a hojně užívanými) dnešními technologiemi. Zároveň má svou osobitou filozofii, s níž dokáže jednoduchými prostředky vystihnout komplikované vztahy a situace.
26. 7. - 31. 10. 2025
vernisdáž 25. 7. v 18 hodin
kurátor: Jiří Machalický
grafické práce: Radka Machalická
Prostor, světlo, odhmotnění
Světlo a pohyb
Pavel Korbička dokáže své představy využít do všech důsledků a vyjádřit je co nejúspornějšími prostředky. Pracuje s prostorem, světlem a barvou, spojuje nové i klasické technologie. Daří se mu dosáhnout napětí mezi objekty či instalacemi a prostředím, do kterého je umísťuje. A příliš nezáleží na tom, zda jde o interiéry nebo exteriéry. Jeho sochy jsou jen zdánlivě statické, pohyb v nich totiž hraje velmi důležitou roli. Jde však o pohyb diváků kolem nich nebo v jejich vnitřku. S každým krokem se mění poměry mezi světly a barevnými tóny. Autorův projev tak nabývá na dynamice, celkovou kompozici vnímáme z každého pohledu někdy až překvapivě odlišně.
Odkaz minimalismu
Rané práce z počátku devadesátých let tvůrčím způsobem navázaly na odkaz minimalismu. V Korbičkově ateliéru vznikaly střídmé, přesně komponované objekty z různých materiálů - z ocelových plechů, profilů a také neonů, které se později v jeho práci staly základním výrazovým prostředkem. Umělec proměňoval tvary písmen, pohrával si s prostupováním ploch, linií, prostorů, s působením světel a stínů. Při užití neonů mu šlo také o změkčení tvrdých geometrických tvarů.
Interpretace prostorů
Vždycky ho zajímalo prostředí, v němž vytváří své instalace. Interpretuje ho svými zásahy, polykarbonátovými deskami a světelnými neonovými liniemi. Rozměry instalací a jejich tvar a uspořádání jsou přirozeně odvozené z proporcí daného prostoru. Tak autor vytváří zvláštní prostředí, které může každý vnímat novým způsobem a zároveň se na chvíli stát účastníkem projektu. Ve svých světelných instalacích někdy reaguje na historickou architekturu. Jeho citlivé intervence zdůrazňují parametry prostoru a zároveň se stávají návodem pro orientaci. Korbička vytváří dialog mezi daným prostorem a současnými technologiemi. V obloucích vytvořených deskami vzniká průchod pro návštěvníky. Napětí se ještě zvyšuje zářením barevných neonů, které které jsou různým způsobem s ohledem na dané prostředí umístěné. S pohybem diváka se působením struktury průhledných desek mění intenzita záření. „Na základě často nečekaných světelně prostorových reflexů a odrazů v kombinaci s lineární rozostřeností okolí je možné zažít i stavy dezorientace a částečné nejistoty“.
Různé přístupy
Ideovým předchůdcem projektu v pražské Galerii NoD była instalace nazvaná In (2010), vytvořená pro libereckou Galerii Die Aktualität des Schönen. Byla zvláštní tím, že se do ní dalo vstoupit přímo z interiéru obchodního domu. Byla vměstnaná do uzavřeného prostoru, takže ji bylo možné vnímat jen zevnitř. Jak se divák blížil do středu spirálového útvaru, v němž byly neonové trubice umístěné ve stejných intervalech ve spojích průsvitných reflexních desek, tak se světelné záření zesilovalo a jeho účinky násobily. Působivá instalace v Galerii NoD navázala i na svým řešením příbuzný rozměrný objekt z pražského Letiště Václava Havla nazvaný Blue Way (2008), tvořený však naopak z vnějšku uzavřenou spirálou, který ovládl monumentální prostor příletové a odletové haly. Každý mohl jen tušit vnitřní strukturu, ale nemohl do ní vejít. Zajímavý je kontrast umělcova technicistně minimalistického díla s přírodou. V parku pod brněnským Špilberkem instaloval mezi koruny stromů několik metrů dlouhou, zářivou vodorovnou neonovou linku, která se za večerů na čas stala dominantou tohoto sugestivního místa. Stejně působivě vyzněly autorovy světelné objekty ve zcela odlišném typu veřejného prostoru, a sice v brněnském podchodu, kde denně procházejí tisíce lidí.
Konfrontace historie a současnosti
Korbičkovy objekty působí přesvědčivě ve spojení s architekturou, ať už historickou či současnou, profánní nebo sakrální. V jeho tvorbě do značné míry záleží na zvoleném prostoru. Někdy se světlo soustřeďuje do vnitřku objektů, jindy zase proniká opačným směrem. Prozářené objekty vyvolávají až překvapivě silný dojem. Těžko ovšem předem odhadnout, jak se rozvinou vztahy mezi jednotlivými kompozičními prvky. Pro autorův projev je typické, že stačí nepatrný posun, pootočení a zcela se převrátí vzájemné působení různobarevných neonů. Tím se také neustále mění rytmus celé skladby ve vztahu k divákovi. Jeho instalace působí někdy velmi jemně, jindy však naopak výrazně, až agresivně. Přesto nechávají vyznít i samotné prostředí, ve kterém jsou umístěné a jehož se načas stávají integrální součástí. Stojí zato připomenout instalaci v Domě umění v Opavě (bývalém kostele sv. Václava, 2020), kde interiér členily světelné vertikály, zdůrazňující vyznění magického sakrálního prostoru nebo v bývalém klášteře Rosa Coeli v Dolní Kounici (2012), kde došlo k propojení pobořeného presbytáře s neonovou vertikálou směřující do nebe.
Tři varianty
Projekt chystaný pro bývalý dominikánský kostel sv. Vavřince v Klatovech měl tři varianty. První z nich se měla stát světelnou site-specific instalací nazvanou Light Plan, která by byla výsledkem prostorového poměřování interiéru bývalého kostela sv. Vavřince v Klatovech a nalézáním skrytého vnitřního řádu této pozoruhodné barokní stavby. Jeho přízemní členitá světelná kresba měla být uskutečněná v celé ploše kostela a mohla se pro diváka stát vodítkem k chápání historického kontextu i překážkou modelující jeho pohyb. Volně odkazuje k prostorovému uvažování „Raum Planu“ architekta Adolfa Loose. Druhá varianta měla v několika vertikálách ještě zdůraznit sugestivní výšku chrámové lodi, vyvolávající pocit pokory a odevzdání. V třetí, nakonec vybrané variantě nazvané Strukturace prostoru, prochází přerušovaná diagonála prostorem od chóru až k bývalému oltáři, což návštěvníkům výstavy umožňuje vnímat monumentální architekturu zbavenou původní funkce novým způsobem.
Pavel Korbička má za sebou řadu instalací v galerijním i veřejném prostoru u nás i v zahraničí (Praha, Brno, Berlín, Barcelona, Klatovy, Frýdek – Místek, Dolní Kounice, Opava, Liberec, Trnava,….), v nichž citlivě reaguje na jeho charakteristické vlastnosti a dokaże je zdůraznit a ozvláštnit. Nevypráví příběhy, jeho tvorba je od nich naopak důsledně očištěná, skýtá vizuální i duchovní zážitky. Zajímají ho základní fyzikální procesy, které je těžké srovnávat s daleko složitějšími (a hojně užívanými) dnešními technologiemi. Zároveň má svou osobitou filozofii, s níž dokáže jednoduchými prostředky vystihnout komplikované vztahy a situace.
