galerie u bílého jednorožce v klatovech 

23. 5. - 19. 7. 2020

Otis Laubert je jedním z nejoriginálnějších slovenských umělců současnosti. Jeho ateliér působí magicky, má v něm v krabicích a regálech umístěna díla z různých období a tematických okruhů a také prvky, které užívá k jejich vytvoření a které čekají na své použití. Během let naplnil celý dům, ale stále má přehled, co se ve které skříni či krabici nachází nebo co je zapůjčeno na výstavách. Je velmi systematický a tak má vše uspořádáno podle určitých kritérií, například podle druhu materiálů nebo podle barev. Základem jeho práce je sbírání všeho, co může pro své koláže, asambláže či objekty a instalace použít.  Jeho celoživotní tvorba se dělí na linie či soubory, z nichž každý má své zákonitosti, ale celé dílo v zásadě vychází z umělcova neustálého pozorování skutečnosti a z přemýšlení nad vlastnostmi prostředí, ve kterém žijeme.  A také z přemítání nad vývojem společnosti a životního stylu, nad zrychlujícím se tempem celkového vývoje, nad stále výraznějším prorůstáním nejrůznějších oblastí naší činnosti.

            Jeho tvorba je založena nejen na prolínání rozdílných významů, ale také na jejich utřídění podle různých pravidel. Je propojena s  každodenním životem, jehož stopy se do ní promítají. Prostupují se v ní rozmanité časy a místa. Autor v ní zaznamenává všechno, co se děje kolem nás a co tvoří i třeba zdánlivě nepodstatnou součást našeho prostředí. Jde v ní o vytvoření určitého rytmu a o vizuální působení. Jeho projev vyvěrá z charakteru doby, ve které vzniká. Vychází však také z odkazu některých představitelů meziválečné avantgardy, jako byl Kurt Schwitters,  Zdenek Rykr nebo Vojtěch Preissig. Z těch pozdějších umělců pak na něj v neposlední řadě zapůsobil Jiří Kolář, který ovlivnil myšlení řady (především českých) umělců právě svým systematickým přístupem a poukazováním na prolínání různých epoch i  tvůrčích oblastí. V jeho případě poezie a výtvarného vyjádření. S ním má Otis Laubert společný přístup k dnešnímu světu s otevřeností a inspirací všedním životem, který oba zaznamenávají jakýmsi deníkovým způsobem. Nejdříve prvky různých druhů sbírají a třídí, potom je zpracovávají a systematicky a přitom s lehkou hravostí řadí a uspořádávají.  Tvorba obou těchto umělců se stala zvláštním zrcadlem doby s vystižením její rozmanitosti, pestrosti, proměnlivosti a také drsné poezie přinášené  současnou realitou. Projev Ze zahraničních osobností je Laubertovi blízký i slavný francouzský umělec Arman. jehož slavné „akumulace“ se však od jeho tvorby kromě jiného liší tím, že se v nich soustřeďují stejné předměty. Laubert naopak vytváří kompozici z rozdílných, ale určitými vlastnostmi příbuzných prvků (například barevností, druhem materiálu, významem...).

             Otis Laubert tedy postupně dospěl k mnoha tematickým okruhům, v nichž se projevil smysl pro krásu všednosti, pro vytvoření nové skutečnosti z nasbíraných fragmentů, dokládajících charakter místa i času spolu se životními podmínkami. K důležitým souborům patří Sbírky, které  rozvíjí již od šedesátých let a řadí do podskupin podle druhu užitých prvků i podle pravidel, na jejichž základě dospívá k celkové kompozici. Charakter Sbírek, tvořících linii rozvíjenou několik desetiletí, se mění podle toho, jaké možnosti doba přináší. V některých Laubert užil i přírodní prvky, takže vlastně nelze tak snadno jako při skládání již nepoužitelných a jinak nepotřebných  předmětů určit čas vzniku. 

            Jiný soubor představují Interpretace, v nichž umělec vychází například z reklamních fotografií nebo reprodukcí obrazů, které dotváří dalšími „sbírkovými“ předměty, takže přechází k trojrozměrnému řešení.  Křehký půvab mají koláže ze souboru Pikasovo modré a růžové období, ve kterém se projevuje Laubertův cit pro rytmus, pro nezvyklé propojení prvků a pro „básnické“ vyjádření. Podobně jemné a křehké jsou koláže ze série Blekenvajt, které mají volně geometrickou skladbu. Objekty ze série Květy působí jako podivné přístroje z alchymistických laboratoří nebo  sbírky,  tentokrát však inspirované vědeckým zaznamenáním přírodnin a připomínající atmosféru přírodopisných kabinetů.

            Důležitou řadu tvoří koláže či asambláže s užitím textilu s jednoduchým opakujícím se vzorem, který bylo možné použít jako strukturu pro umístění trojrozměrných prvků. Ty Otis Laubert systematicky sbíral, částečně nacházel a částečně kupoval třeba na bleším trhu, aby mohl své představy v co nejkratším čase uskutečnit. Vznikl tak rozsáhlý soubor nazvaný Komentáře ke komerčnímu textilu, který však má několik podskupin. Jednou z nejvýraznějších jsou Tapisérie, pro které je charakteristická skladba z prvků stejného typu, ale třeba rozdílných tvarů nebo barevnosti (suché zipy, brýle, …). Zajímavou sérii tvoří tapiserie na látkách se šachovnicovým vzorem.  Jinou řadu s užitím  textilu představují saka pokrytá vždy prvky stejného druhu. Sako s odznáčky se nazývá Sběratel,  sako s hodinkami logicky nese název nazývá Hodinář, sako pošité knoflíky Krejčí, sako se sirkami Hasič, sako polepené útržky map Kartograf nebo sako pokryté mincemi Šetrný.  Do série s textilem patří i struktury vzniklé z rytmicky skládaných gramodesek, v nichž se s nadsázkou prolíná hudba s výtvarným projevem. Vzory koberců Laubert dotvořil buď bižuterií z broušeného skla zářící jako pravé šperky nebo třeba podkůvkami na podpatky a na špičky bot, jimiž dokreslil původní vzor. Tím vlastně vytvořil zdvojený a velmi působivý ornament, který povýšil řemeslo na volný umělecký projev.

            Řada Laubertových mailartových koláží vznikla jiným způsobem než klasický mailart,  kdy umělci přímo vytvářeli umělecká díla zasílaná poštou. Jeho Mail Art vyjadřuje absurditu, s níž vřadil do alba propálené známky nebo vyřezané „rámečky“ se zoubkovaným okrajem. Vytvořil také album s jedinou známkou, „Modrým Mauritiem“, nejdražší známkou světa. Využil i roztrhané obaly z balíků s adresami a s poštovními razítky. V tomto souboru je zvlášť zřejmé, jak důkladně  a nápaditě využíval metodu citací a interpretací.  K  jeho Mail artu můžeme významově přiřadit i další sako, tentokrát  polepené známkami a nazvané Pošťák.

            Jinou sérii, v níž využil možnost interpretace, tvoří Fotografie. Na portrétech zakrýval tváře nebo jejich části různými dřevěnými nebo umělohmotnými prvky (hracími kostkami, ...), takže snímky získaly úplně odlišný význam. Tematicky uzavřenou podskupinu tvoří Pět kancelářských portrétů, v nichž zakryl obličeje skrumážemi gum, tužek nebo zavírátek per.

            Pozoruhodná jsou také objekty, ke kterým se řadí kufry kolážované  třeba starými jízdenkami na vlak, které nám můžou nostalgicky připomenout naše nejrůznější cesty.  A k cestám patří mapy, jejichž obrysy Laubert vytvářel například z měděných trubek nebo z přesně nařezaných a sestavených obrazových rámů. Vtipná je Ta naše písnička česká vytvořené jako asambláž z mapy Čech nebo mapa Československa přelepená útržky hnědé papírové pásky s poukazem, „Jen aby nám ta republika držela pohromadě.“ Skrytý význam má instalace ze zmačkaných map A přece se krčí, vytvořená v reakci na známý Galileův výrok.  Se současnou nepříznivou ekologickou situací souvisí imaginární mapa Vylila se zem z břehů. s pevninami zaměněnými za plochy moří a oceánů. Hravá i překvapivá je Nová mapa Slovenska, pro kterou Otise Lauberta v různých okamžicích, například při usínání, napadaly úplně nové názvy měst, znějící podivně jako z jiného, snad pohádkového světa (Čipatele, Spulikava, Hagál, Džibík, Švikaliste, …)

            Laubert se inspiroval také vlajkami. Esteticky působivá je řada, v níž vlajky  připevnil v obrysech barevných ploch napínáčky a pak látku vytrhal, takže zbyly jen roztřepené barevné linie, blízké svým úsporným pojetím širokému proudu mezinárodního minimalismu. Českou (dříve československou) vlajku popsal slovy Má vlast a připomněl tak Smetanovu známou symfonickou báseň a všechny vlastenecké city s ní spojené. V tomto případě najdeme nepřímou souvislost s Kolářovými Transparenty, který v nich kdysi  s ironií reagoval na výtky oficiálních politických kruhů, že jeho umění není dostatečně angažované.

            Samostatnou kategorii tvoří prostorové instalace, jejichž idea byla mnohdy daleko starší než realizace. Obdivuhodná byly Hyperkoláž, která nakonec vznikla kolážováním stěn jedné místnosti v jeho domě v Železničiarské ulici v Bratislavě. Tam také poprvé představil instalaci Aucájder s nalezenými předměty zavěšenými od stropu, kterou pak ještě s úspěchem zopakoval v Berlíně. Instalaci nazvanou Fluidum, vytvořenou z předmětů zavěšených na tenkých šňůrkách (skleněné lahvičky, brýle, klíče, knoflíky, …), vytvořil poprvé v Budapešti a podruhé v německém Dortmundu. Jana Geržová, autorka jeho  monografie, k ní poznamenává, že „to, co se z dálky jeví jako abstraktní barevná struktura, se po přiblížení identifikuje ve své banální konkrétnosti.“

            Otis Laubert  nedávno vystavil ve Staroměstské galerii v Bratislavě řadu nových děl. V sérii Dopravních  značek (2018 – 2020) uplatnil svou jemnou ironii a humor. V Zákazu stání vyjádřil rozdělení Československa, které nás podle něj sice v něčem přibrzdilo, ale v něčem zase posunulo dál. V jiné sérii interpretoval významná díla dějin světového umění takových osobností jako jsou René Magritte, Claude Monet nebo Michelangelo. Svůj typický a v různých časech systematicky  rozvíjený princip sbírání a uspořádání prvků podle určitých pravidel a zákonitostí pak užil, opět trochu jiným způsobem, v souboru nazvaném Sbírku mých keramických váz z období Edo můžete obdivovat v jiné galerii, kdy z amatérských obrazů kytic ve vázách, které postupně nakoupil na bleším trhu, vyřezal právě tvary váz.

            Není to samozřejmě tentokrát poprvé, co se Otis Laubert představuje v Čechách, měl kdysi výstavu například v brněnské Galerii mladých, později v Galerii Václava Špály v Praze, v brněnské Galerii Aspekt nebo v pražské Galerii Millennium. Po skončení komunistického režimu se konečně mohl zúčastňovat  nesčetných výstav doma i v zahraničí, začal jezdit na různá sympozia či stipendijní cesty. Tato zhuštěná retrospektiva je připravena přímo pro zajímavý a na menší sály členěný prostor Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech,  který je  pro umělcovu tvorbu takřka ideální.  Mohou se tu totiž do jisté míry oddělit a zároveň přirozeně provázat jednotlivé okruhy jeho různorodé práce, takže lze divákům v poměrně komplexní podobě přiblížit jeho soustředěný, ucelený a zároveň vyhraněný i pestrý pohled na svět.  

kurátor výstavy : Jiří Machalický

Sledujte nás na Facebooku

galerieklatovy.klenova

Výstavy, akce

Navštivte naše akce

E-shop GKK

Kupte si u nás zajímavé publikace