Rozhovor s Joramem von Below

Rozhovor s Joramem von Below
13.03.2023

Rozhovor s Joramem von Below, německým umělcem, který pobýval na Klenové ve vile Paule ve dnech 2. 11. 2022 až 30. 11. 2022.

Tvůrčí pobyt je součástí dlouholeté spolupráce, která probíhá formou rezidenčních výměnných pobytů umělců, mezi Galerií Klatovy / Klenová, p. o., a Oberpf?lzer Künstlerhaus v bavorském Schwandorfu.

Wir haben den deutschen Künstler Joram von Below interviewt, der sich vom 2. November 2022 bis zum 30. November 2022 in der Villa Paula in Klenová zu Gast aufgehalten hat.

Der Künstleraufenthalt ist Teil einer langjährigen Zusammenarbeit zwischen der Galerie Klatovy / Klenová und dem Oberpf?lzer Künstlerhaus im bayerischen Schwandorf, in Form von Künstleraustauschen.

Odkaz na stránky Jorama von Below:

Link zur Website von Joram von Below:

 

https://www.joram-von-below.de/

 

Rozhovor vedl: Michal Lazorčík, kurátor Galerie Klatovy / Klenová

Das Interview wurde von Michal Lazorčík, Kurator der Galerie Klatovy / Klenová, geführt.

ML: Jorame, kdy jste si uvědomil, že se chcete věnovat umění?

JvB: Když jsem v roce 2003 dokončil školu, rozhodl jsem se věnovat umění a vybral si uměleckou školu. V té době mě bavilo kreslení, zejména přírodních motivů.

ML: Joram, wann erkannten Sie, dass Sie Kunst studieren wollten?

JvB: Als ich 2003 die Schule beendete, beschloss ich, mich der Kunst zu widmen und wählte eine Kunsthochschule. Damals mochte ich das Zeichnen, vor allem Naturmotive.

ML: V letech 2003–2009 jste na škole Burg Giebichenstein Hochschule für Kunst und Design Halle studoval obor obraz–prostor–objekt–sklo u profesorky Christine Triebsch. Jak si na svá studia vzpomínáte?

JvB: Bylo to velmi pěkné, jak začátek studia, tak potom i období kolem diplomové práce. Byla to velmi krásná a produktivní doba. Někdy bylo období studia celkem náročné, protože jsme se učili různé techniky a věnovali jsme se různým tématům, ale byla to pro mě výzva.

ML: Zwischen 2003 und 2009 studierten Sie Malerei-Raum-Objekt-Glas an der Burg Giebichenstein Hochschule für Kunst und Design Halle bei der Professorin Christine Triebsch. Wie erinnern Sie sich an Ihr Studium?

JvB: Es war sehr toll, beides, der Studienbeginn und dann die Zeit rund um die Abschlussarbeit. Es war wirklich sehr schön und produktiv. Manchmal war die Studienzeit ziemlich herausfordernd, weil wir verschiedene Techniken lernten und an unterschiedlichen Themen arbeiteten, aber ich empfand es als Herausforderung.

ML: Když se dívám na vaše současné obrazy, jedná se převážně o monochromatické plochy, které jsou na plátně vždy v několika variantách vedle sebe a oddělené jsou horizontálou. Jsou to pohledy na krajiny, horizonty? Můžete nám k těmto pracím něco říct?

JvB: Svým obrazům říkám „scape“, což je odvozeno od anglického „landscape“, tedy krajina. Zpočátku měly mé obrazy spíše šedou barvu a objevovaly se na nich ještě struktury mraků. Teprve později jsem začal motiv „krajiny“ postupně redukovat. Nakonec zbyl jen úzký pruh horizontu nebo země v dolní části obrazu a nad ním se klene velká plocha oblohy. Tyto obrazy jsou velmi světlé a připomínají realitu zaplavenou světlem. Spolu s ubíráním barevnosti se vytrácí i figurativnost a naturalistické tendence.

ML: Wenn ich Ihre aktuellen Gemälde betrachte, handelt es sich meist um monochrome Flächen, die immer in mehreren Variationen nebeneinander und durch eine Horizontale getrennt auf der Leinwand zu sehen sind. Sind dies Ansichten von Landschaften, Horizonten? Können Sie Ihre Werke etwas näher beschreiben?

JvB: Ich nenne meine Bilder „scape“, abgeleitet vom englischen „landscape“. Am Anfang waren meine Bilder eher grau und es waren noch Wolkenstrukturen vorhanden. Später habe ich angefangen, das Motiv „Landschaft“ mehr und mehr zu reduzieren. Was bleibt, ist ein schmaler, am unteren Bildrand liegender Horizont- oder Erdstreifen, darüber eine große Himmelsfläche. Diese Bilder sind sehr hell, wie eine lichtüberflutete Wirklichkeit. Mit der Reduktion der Farbigkeit geht einher die Reduktion der Figürlichkeit und der naturalistischen Tendenzen.

ML.: Jak výběr barev ovlivňuje konkrétní námět obrazu? 

JvB: Samozřejmě jsem zvědavý, jak se obraz typu „scape“ změní, jak se promění jeho výsledný efekt, pokud k jeho malování použiji jiné barvy.

ML.: Wie beeinflusst die Farbe das jeweilige Thema eines Gemäldes?

JvB: Ich bin natürlich neugierig, wie sich das „Scape“-Bild variiert, seine Wirkung verändert, wenn ich es in anderen Farben male.

ML: Když jsem se díval na obrazy, které jste zde vytvořil, šlo o dvojbarevné plochy – s jemnou pastelovou žlutou nahoře a modrou dole. Můžete nám k těmto pracím něco říct?

JvB: V poslední době mám rád, když je horní polovina obrazů světle modrá, téměř bílá, zatímco dolní polovina je úplně bílá. Když jsem zde poprvé namaloval takový obraz a postavil ho ke zdi, aby zaschl, náhodou jsem ho otočil vzhůru nohama, protože jsem pomaloval i okraj plátna a ten se nesměl dotknout podlahy. A tak mi došlo, že mohu i do spodní části obrazu dostat modrou barvu. Ale kdyby byla horní polovina plátna bílá, celek by působil velmi chladně. Proto jsem se rozhodl pro harmonickou kombinaci teplých a studených barev.

ML: Als ich mir die Gemälde ansah, die Sie hier gemalt haben, waren sie zweifarbig – mit einem weichen Pastellgelb auf der Oberseite und Blau unten. Können Sie irgendetwas über diese Werke sagen?

JvB: In der letzten Zeit mochte ich es, wenn die obere Hälfte hellblau, fast weiß und die untere Hälfte ganz weiß ist. Als ich ein erstes solches Gemälde hier malte und es zum Trocknen an die Wand stellte, habe ich es auf den Kopf gestellt, da auch der Rand der Leinwand bemalt wird und der Rand nicht den Boden berühren durfte. Und ich erkannte, dass es auch eine Chance ist, das Blau im unteren Bildteil zu haben. Aber wenn die obere Hälfte weiß ist, würde das Bild sehr kalt wirken. Deshalb entschied ich mich für eine harmonische Kombination von warmen und kalten Farben.

ML: Navíc jsem si všiml, že je zde horizontála téměř ve středě obrazů, zatímco ve vašich starších pracích je horizont nízko, jako by nechával vyniknout horní části plochy, dejme tomu nebi? 

JvB: Toto členění pochází spíše z doby mé závěrečné práce, kdy nahoru jsem umístil velkou světlou část připomínající nebesa, zatímco tmavší spodní část fungovala jako opora. Dnes mi ale spíše vyhovují dvě, opticky stejně velké plochy - dosahuji tak zvýšené míry abstrakce.

ML: Zusätzlich bemerkte ich, dass die Horizontlinie fast in der Mitte der Gemälde liegt, während sie in Ihren älteren Werken niedrig liegt, so als ob Sie den oberen Teil der Fläche, beispielsweise den Himmel, hervorstechen lassen?

JvB: Diese Einteilung stammt aus der Zeit meiner Abschlussarbeit, als oben ein großer heller Teil war wie der Himmel und unten ein schmaler, dunklerer Bereich, quasi als Stütze. Jetzt möchte ich zwei optisch gleich groß wirkende Flächen haben, um den Abstraktionsgrad zu erhöhen.

ML: Kde berete inspiraci? Jsou to konkrétní krajiny, nebo jsou to spíš nějaké vjemy, které dozrávají? 

JvB: Konkrétní krajiny to nejsou. Jde spíše o myšlenkové prostory s otevřeným významem, které tak trochu odkazují na přírodu. Obrazy působí zcela otevřeně a vtahují nás do barevného prostoru.

ML: Was inspiriert Sie am meisten? Handelt es sich um bestimmte Landschaften oder sind es eher heranreifende Erkenntnisse?

JvB: Es sind keine tatsächlichen Landschaften. Es sind bedeutungsoffene Denkräume, die eine leichte Reminiszenz der Natur mitschwingen lassen. Die Bilder sind ganz offen, ziehen uns in den Farbraum herein.

ML: V obrazech, které jste zde vytvořil, se měnil i formát. Nebyly všechny na šířku, některé byly i na výšku.

JvB: Doma jsem maloval obrazy, které byly velmi dlouhé, spíše šlo o panoramata. Na takové obrazy je poměrně těžké se dívat, protože nás od sebe zdánlivě odtahují. I tentokrát mě zajímalo, jak by to vypadalo, kdybych svá plátna namaloval na výšku. Uvědomil jsem si, že rozpoznat motiv krajiny ve formátu na výšku je poměrně obtížné. Zároveň však bylo zajímavé sledovat, jak do sebe obě plochy zapadnou, když jsem nepoužil formát na šířku.

ML: Die Bilder, die Sie hier erstellt haben, haben auch ein anderes Format. Nicht alle waren querformatig, manche waren hochformatig.

JvB: Zu Hause habe ich Bilder gemalt, die sehr gestreckt waren, ähnlich wie Panoramen. Diese Bilder sind ziemlich schwer auszuhalten, da sie uns wie auseinanderziehen. Ich war wiederum neugierig, wie es aussähe, wenn ich die Bilder im Hochformat malen würde. Mir wurde klar, dass es schwierig ist, im Hochformat das Motiv der Landschaft zu erkennen. Gleichzeitig war es interessant zu sehen, wie die beiden Flächen zusammenpassen, wenn es sich nicht um ein Querformat handelt.

ML: Při bližším pohledu na vaše obrazy je také zajímavé sledovat strukturu jejich ploch. Jak s ní pracujete?

JvB: Jako podklad používám středně tmavé barvy a na ně potom nanáším světlejší vrstvy. Z těch podkladových tmavých ploch potom prosvítá něco nahoru a dává to takový jemný efekt té světlé vrstvě. Teď se mi například u několika obrazů stalo, že bílá vrstvá byla natolik mocná, že skrze ni nic neproniklo; nicméně i tak se tu projevilo určité prosvětlení. Ta světlá vrstva potom nemá takovou hloubku a působí abstraktněji.

ML: Wenn man sich Ihre Gemälde näher ansieht, ist es auch interessant, die Struktur ihrer Flächen zu beobachten. Wie gestalten Sie sie?

JvB: Ich verwende mitteldunkle Farben als Unterlage und lege dann hellere Schichten darüber. Aus den darunter liegenden dunklen Farbflächen schimmert dann etwas hervor und verleiht der hellen Schicht einen subtilen Akzent. Ich hatte zum Beispiel ein paar Gemälde, bei denen die weiße Schicht so dick war, dass nichts durchschimmerte, aber auch hier gab es diese Art von Aufhellungseffekt. Auf diese Weise hat die helle Schicht nicht so viel Tiefe und wirkt abstrakter.

ML: Předpokládám, že k redukci viditelného v obrazech až k monochromním barevným plochám jste došel postupně, časem. Můžete nám tento proces popsat?  

JvB: V podstatě jde o jakousi proměnu obrazu mezi horní světlou oblohou a spodní částí, jakýmsi horizontálním pruhem. Vyvrcholilo to v mých nejnovějších pracích, u nichž se ona horizontála přesunula téměř do středu obrazu. Připadá mi to velmi důležité, protože tím obrazy dostávají abstraktnější rozměr.

ML: Ich nehme an, dass Sie schrittweise, im Laufe der Zeit, zur Reduktion dessen, was in den Gemälden sichtbar ist, auf monochrome Farbflächen gekommen sind. Können Sie diesen Prozess erläutern?

JvB: Der Prozess ist eine Art von Transformation des Gemäldes zwischen dem oberen hellen Himmel und dem unteren Teil, dem Horizontstreifen, hin zu den neuesten Arbeiten, wo die horizontale Linie die Mitte erreicht hat. Ich fand dies immer wichtiger, da es abstrakter wird.

ML: Namaloval jste zde ještě jeden obraz s větší horní černou plochou a dolní šedou, můžete nám k tomu také něco říci?

JvB: Už jsem ho přemaloval.

ML: Sie haben hier ein weiteres Gemälde mit einer breiteren oberen schwarzen Fläche und einer unteren grauen Fläche gemalt, können Sie uns darüber auch etwas erzählen?

JvB: Ich habe es bereits übermalt.

 

 

 

ML: Proč?

JvB: Všiml jsem si, že obě plochy svou barevností navzájem neladí a nevytvářejí společnou jednotu. Má-li barevnost ploch do sebe zapadnout, musí při takové redukci formy dojít ke vzniku jemného kontrastu.

ML: Warum?

JvB: Ich merkte, dass die beiden Farbflächen nicht zueinander passen, nicht eine gemeinsame Ebene bildeten. Wenn die Farbgebung der Flächen zueinander passen soll, muss bei einer derartigen Formreduktion ein subtiler Kontrast da sein.

ML: Nevěnujete se jen malbě, pracujete také grafickými technikami, jako jsou linoryt a dřevoryt. Také děláte koláže. Zajímá mě, co na rozdíl od malby do vašich krajin přinášejí.

JvB: Na linorytu a dřevorytu mě zaujalo, že mohu pracovat s několika vrstvami barvy a díky tomu mohou spodní vrstvy jakoby prosakovat do horních. Vzniká v podstatě efekt malby, protože když třeba pracujete s akrylovými barvami, musíte si je dopředu namíchat a připravit, zatímco při tisku to všechno vzniká jakoby samo od sebe. Co se týče koláží, v podstatě se jedná o různě široké pruhy, které se vzájemně překrývají. Asijské papíry jsou kolorované akvarelovými barvami. Papír, který používám, může mít na okraji více pigmentů. Vzniká tak taková ostrá hrana, což se skvěle hodí pro horizonty. Takže ta plocha se okamžitě propojí s ostrou hranou.

ML: Sie widmen sich nicht nur der Malerei, sondern auch grafischen Techniken wie dem Linolschnitt und dem Holzschnitt. Sie erstellen auch Collagen. Mich interessiert, wie diese Ihre Landschaften im Gegensatz zur Malerei bereichern.

JvB: Was mich am Linolschnitt und Holzschnitt interessiert, ist, dass ich mit mehreren Farbschichten arbeiten kann, sodass die unteren Schichten in die oberen durchschlagen. Dabei entsteht grundsätzlich eine Art malerischer Effekt, denn wenn Sie zum Beispiel Acrylfarben verwenden, muss alles vorher abgemischt werden, wohingegen beim Drucken eine Farbverbindung wie automatisch passiert. Was die Collagen betrifft, so handelt es sich eigentlich um Streifen unterschiedlicher Breite, die sich gegenseitig überlappen. Die asiatischen Papiere sind mit Aquarellfarben gefärbt. Das von mir verwendete Papier saugt an die Rändern mehr Pigmente heran. Das erzeugt diese scharfe Kante und eignet sich wunderbar für die Horizonte. Die Fläche verbindet sich direkt mit dieser scharfen Kante.

ML: Při svém příchodu jste nám věnoval katalog o činnosti galerie v Kemptenu –Kunstarkaden Kempten. Můžete nám k vaší spolupráci s touto institucí něco říct?

JvB: Kunstarkaden je projekt Guida Weggenmanna, sochaře z Kemptenu, který mu vdechl život. V budově, kde galerie sídlí, se nachází i prostor, kde bylo možné uskutečňovat umělecké pobyty. Nejdřív měl být projekt jen dočasný. V galerii jsem měl vždy k dispozici jednu nebo dvě stěny, na kterých jsem mohl vystavovat svá díla, což skvěle zvýraznilo mou přítomnost v Kemptenu.

 

 

ML: Bei Ihrer Ankunft haben Sie uns einen Katalog über die Aktivitäten der Galerie in Kempten, Kunstarkaden Kempten, geschenkt. Können Sie uns etwas über Ihre Zusammenarbeit mit dieser Institution erzählen?

JvB: Die Kunstarkaden Kempten war ein Projekt des Kemptener Bildhauers Guido Weggenmann, der dieses initiierte. Das Gebäude, wo sich Galerie und Ausstellungsraum befanden, bot auch die Möglichkeit, Künstlerresidenzen zu veranstalten. Das Projekt war temporär geplant. In der Galerie hatte ich immer ein oder zwei Wände, worauf ich meine Arbeiten ausstellen konnte, was meine Präsenz in Kempten wunderbar erhöhte.

ML: Plánujete po rezidenci nějakou výstavu nebo něco, na co bychom mohli upozornit?

JvB: Koncem března a začátkem dubna budu mít v Kemptenu samostatnou výstavu. Bude trvat asi tak dva týdny. Nejdůležitější však je, že to bude moje první samostatná výstava v Kemptenu.

ML: Beabsichtigen Sie nach Ihrem Aufenthalt eine Ausstellung in Kempten oder etwas anderes, das Sie hervorheben möchten?

JvB: Ich werde eine Einzelausstellung in Kempten Ende März und Anfang April haben. Sie wird etwa zwei Wochen dauern. Aber das Wichtigste ist, dass dies meine erste Einzelausstellung in Kempten sein wird.

ML: Jak se vám líbilo na Klenové?  

JvB: Tady na venkově je takové ticho a klid. Pro mě bylo důležité, že jsem si mohl užívat klidu, a přitom se skutečně soustředit na práci. Když jste mimo domov, je to vždycky zvláštní, cítíte se osvobození a nezvoní vám pořád telefon.

ML: Wie hat Ihnen Klenová gefallen?

JvB: Es ist sehr ruhig und friedlich hier auf dem Lande. Mir war es wichtig, hier die Ruhe zu genießen, weil ich an meinen Bildern konzentriert arbeiten konnte. Wenn man von zu Hause weg ist, ist es immer etwas besonders, man ist befreit, das Telefon klingelt nicht die ganze Zeit.

 
IMAGE:
IMAGE:
IMAGE:
IMAGE: