Rozhovor s Johannesem Kerstingem

Rozhovor s Johannesem Kerstingem, německým umělcem, který pobýval na Klenové ve vile Paule ve dnech 25. 2. 2022 až 31. 3. 2022.

Tvůrčí pobyt je součástí dlouholeté spolupráce, která probíhá formou rezidenčních výměnných pobytů umělců, mezi Galerií Klatovy / Klenová, p. o., a Oberpf?lzer Künstlerhaus v bavorském Schwandorfu.

Interview with German artist Johannes Kersting, who stayed at Klenová’s Villa Paula from 25 February to 31 March 2022.

His artistic residency was part of the long-term collaboration, in the form of residential exchanges, between the Klatovy/Klenová Gallery and the Oberpf?lzer Künstlerhaus in Schwandorf, Bavaria.

Odkaz na stránky Johannese Kerstinga:

Link to Johannes Kersting’s website:

https://johannes-kersting.de/

Rozhovor vedl: Michal Lazorčík, kurátor Galerie Klatovy / Klenová

Kersting was interviewed by Michal Lazorčík, curator of the Klatovy/Klenová Gallery

ML: Na začátek klasická otázka: Kdy sis uvědomil, že se chceš věnovat výtvarnému umění?

I’ll start with the classical opening question: When did you realize that you wanted to become an artist?

JK: Bylo to asi v roce 2001 nebo v roce 2002, kdy jsem začal studovat informatiku na vysoké škole. Byl to pro mě takový kulturní šok, všechny ty technické záležitosti, že jsem se vlastně rozhodl pro studium umění, i když o studiu umění jsem uvažoval už předtím. 

It was probably in 2001 or 2002. I had begun to study information science at university. It was a bit of a culture shock for me, all those technical things, and so I decided to study art. I had actually considered doing so before then.

ML: Můžeš nám trochu popsat i proces tohoto uvědomování?

 Could you describe the process of this realization a bit?

JK: Můj otec byl produktový designér, takže jsem s různými formami a tvary už vyrůstal a jako dítě jsem si hrával i s jeho deskami – samozřejmě se mu to moc nelíbilo. Takže jsem v tom žil, ale to rozhodnutí – uvědomění – bylo při onom studiu informatiky. 

My father was a product designer, meaning that I grew up with various shapes and forms, and as a child I played with his portfolios. Of course, he didn’t like that very much. So I was surrounded by it, but the decision – that realization – came while I was studying information science.

ML: V letech 2001–2007 jsi studoval na Akademii výtvarných umění v Norimberku malbu a v letech 2006–2009 mediální umění a fotografii na Státní univerzitě umění a designu v Karlsruhe. Jak na svá studia vzpomínáš?

In 2001–2007 you studied painting at the Academy of Fine Arts in Nuremberg, and in 2006–2009 media arts and photography at the Karlsruhe University of Arts and Design. How do you look back on your studies?

JK: Když jsem studoval v Norimberku malbu, tak jsem byl u malíře, který se věnoval konkrétnímu a konceptuálnímu umění, a to pro mě bylo trochu málo. Toužil jsem po něčem jiném, proto jsem šel studovat do Karlsruhe, kde jsem se věnoval mediálnímu umění a fotografii. Bylo to samozřejmě vše propojené s technikou, ale vyučovala se tam i klasická fotografie, což mi vyhovovalo. Ještě k tomu studiu bych řekl, že Akademie výtvarných umění v Norimberku je nejstarší akademie v Německu, založená v roce 1662, kdežto škola v Karlsruhe je nová, z roku 1992, takže je tam všechno takové volnější a novější.

When I was studying painting in Nuremberg, I studied under a painter who focused on concrete and conceptual art, and that wasn’t enough for me. I yearned for something else, so I went to study in Karlsruhe, where I focused on media arts and photography. Of course, it all involved technique, but I also learned classical photography, which suited me. Another thing I should say about my studies is that the Academy of Fine Arts in Nuremberg is the oldest academies in Germany, dating back to the year 1662. Whereas the school in Karlsruhe is new, founded in 1992. So everything there is somewhat looser and newer.

ML: Jak vzpomínáš na profesory Mischu Kuballa nebo Michaela Bielického?

How do you look back on professors Mischa Kuball or Michael Bielický?

JK: Michael Bielický je pro vás samozřejmě zajímavý, protože se narodil v Praze. Nebyl přímo mým učitelem, ale já jsem pro něj hodně pracoval jako asistent. Pro Bielického bylo důležité, že se umění propojuje s technikou a že hodně pracuje pro veřejný prostor. Musím říct, že to nebyl úplně jednoduchý šéf, ale byl to takový volnomyšlenkář. Já jsem se v podstatě naučil řemeslo umělecké fotografie u Elgera Essera, svého třetího profesora, který jako Bielický pocházel z düsseldorfské školy Bernda Bechera. Mischa Kuball byl pro mě důležitý tím, že pracoval se světlem, kterým se také hodně zabývám. 

Michael Bielický is of course interesting for you since he was born in Prague. He wasn’t directly my teacher, but I worked a lot for him as an assistant. For Bielický, it was important that art be combined with technology and involve a lot of work in the public space. I must say that he was not exactly an easy boss, but he was kind of a free thinker. I essentially learned the craft of art photography from my third professor Elger Esser, who like Bielický came from Bernd Becher’s Düsseldorf School. Mischa Kuball was important for me in that he worked with light, which is something I do a lot as well.

ML: Chtěl jsem se tě zeptat, proč a jak se pohybuješ mezi jednotlivými médii, se kterými pracuješ – malbou, fotografií, objekty. Bereš je solitérně, nebo jsou u tebe propojené? Ptám se i proto, že když jsem se díval na tvé fotografie v katalogu z roku 2007, přemýšlel jsem při prvním pohledu nad tím, jestli jsou to fotografie, nebo hyperrealistické obrazy.

I wanted to ask you why and how you move between the different media you work with – painting, photography, object art. Do you approach them separately, or are they interconnected for you? One reason I’m asking is that when I looked at your photographs from a 2007 catalogue, what came to mind when I first saw them was whether they were photographs or hyperrealist paintings.

JK: Musím říct, že se u mě ty jednotlivé věcí prolínají, ale ne v takovém tom smyslu, že bych na fotografii maloval nebo bych na malbu dával nějakou fotokoláž, ale spíš takovým tím jiným způsobem. Já jsem teď delší dobu nefotografoval, ale když jsem tady, tak zase hodně fotografuji, třeba v Klatovech. Nemám s sebou sice žádný velký fotoaparát, ale to, co s sebou mám, stačí na to, aby fotografie zde vzniklé dokázaly ovlivňovat moji malbu.

I must say that these various things overlap for me – not in the sense that I would paint on a photograph or put a photocollage on a painting, but rather in a somewhat different way. Right now, it had been a longer time since I last did photography, but while here I started taking a lot of pictures again, for instance in Klatovy. I don’t have a large camera with me, but what I do have is enough for the photographs I take here to influence my painting.

ML: V řadě svých prací také vstupuješ do galerijního prostoru – jako by se pro tebe daný prostor stával plátnem, do kterého vstupuje malba. Třeba v pracích Sportsground (2015) nebo Golden Line (2016). 

Many of your works also involve interventions into the gallery space. It’s like the space becomes your canvas, into which the painter enters. For instance, in Sportsground (2015) or Golden Line (2016).

JK: Pro mě je daný galerijní prostor takovým rozšířeným plátnem, a protože se také hodně zabývám architekturou, tak se vždy pokouším konkrétní výstavní prostor propojit s malbou. Možná to vypadá i tak, že se fotografie rozpouští do většího abstraktního prostředí, protože své fotografie rozšiřuji o různé barevné prvky, které kompozici obrazu rozšiřují do prostoru.

For me, the gallery space is a kind of extension of the canvas, and because I take a great interest in architecture I always try to combine the specific exhibition space with painting. It might even take the form that the photograph dissolves into a larger abstract enviroment, because I extend my photographs with various colored elements that extend the composition of the image into the space.

ML: Můžeš nám něco říct o světle ve tvých obrazech, jaký význam pro tebe má? Jako kdyby byla velká část tvých obrazů malována v jasný sluneční den. Potom je tady naopak řada obrazů zachycujících umělá světla v noci – různé pouliční lampy nebo svit z lidských příbytků – nebo zase přírodní světlo v noci, třeba způsobené bleskem.

Could you tell us something about the light in your paintings? What meaning does it have for you? Many of your paintings feel as if they have been painted on a clear and sunny day, but conversely there are a number of paintings depicting artificial light at night – various streetlamps or light from human dwellings – or also natural light at night, for instance from lightning.

JK: Pro mě je světlo velice důležitou součástí, abych vlastně mohl všechno vyprávět. Zajímám se také hodně o divadlo, kino a tam je samozřejmě světlo hodně důležité pro znázornění. V současnosti při malbě vnímám světlo tak, jako by to bylo něco mezi umělostí a realitou. Takže se i v tom malířství stávám realistou. Možná že to teď vypadá divně, ale já se tady zabývám tím, jak se jako umělec postavím k realitě. Jako kdybych vlastně té realitě nedůvěřoval, proto jdu cestou inscenací.

For me, light is a very important part of actually being able to tell everything. I am also very interested in theater and cinema, and of course light is very important for representation there. In my painting today, I see light as something between artificiality and reality. So even in painting I am a realist. It might seem strange now, but what I’m working with here is how I as an artist approach reality. It’s like I don’t really trust reality, and so I take the path of staging.

ML: Některé tvé obrazy znázorňují výseky, moduly krajin, jako třeba obraz Terrainmodell II (2022) nebo Last Days of Summer. Můžeš nám k těmto obrazům něco říct?

Some of your paintings depict segments, modules of landscapes. For instance, Terrain Model II (2022) or Last Days of Summer. Could you say something about those paintings?

JK: Vlastně to vychází z fotografie, protože fotografie znázorňují také jenom výseky krajin, takže když to vezmu od těch fotek, tak jsem ihned u těch výseků. Rád hraji počítačové hry, dokonce jsem se podílel na vývoji jedné hry, a tam je to v podstatě také paralelní realita, která je tvořena těmi jednotlivými výseky. Modularizace věcí hraje svou roli také v architektuře.

They’re actually based on photographs, because the photographs depict only a segment of the landscape. So if I take something from those photographs, the first thing at hand is those segments. I like to play computer games, and I even helped to develop one. They, too, are essentially a parallel reality, made up of individual segments. And the modularization of things plays a role in architecture as well.

ML: S Galerii Klatovy / Klenová nespolupracuješ poprvé – v roce 2007 ses účastnil výstavy Start Point, která mapovala diplomové práce některých uměleckých vysokých škol v Evropě, resp. porota odborníků vybrala pro tuto výstavu z norimberské univerzity i tvoji práci. Jak na tuto spolupráci vzpomínáš?

This isn’t your first time collaborating with the Klatovy/Klenová Gallery. In 2007, you participated in the Start Point exhibition of graduate works from various European art schools – specifically, the jury of experts chose a work you made while studying in Nuremberg. How do you recall that collaboration?

JK: Byla to pro mě velká věc, protože jsem poprvé vystavoval mimo Německo, v České republice. Bohužel jsem tehdy neměl tolik času, abych se samotného dění kolem projektu více účastnil, takže tato rezidence je pro mě příležitostí, jak to všechno dohnat.

It was a big thing for me because it was the first time I’d exhibited outside Germany, in the Czech Republic. Unfortunately, I didn’t have much time back then to participate more in events around the exhibition, so this residency is an opportunity to make up for all that.

ML: Na Klenové jsi měl menší jednodenní prezentaci svých obrazů v rámci dne otevřených dveří, který proběhl v souvislosti se vznikem nového depozitáře. Když jsem se díval na obrazy, které jsi zde vytvořil a prezentoval, tak jsou to náměty rozlehlých krajin, třeba zasněžené hory, kaktus v poušti, také lidské příbytky. Můžeš nám k těmto pracím a inspiracím něco říct?

While at Klenová, you had a small one-day presentation of your paintings as part of an open house held in relation to the establishment of a new depository. As I look at the paintings you made and presented here, I see vast landscapes, for instance snowy mountains, a cactus in the desert, human dwellings. Could you say something about these works and your sources of inspiration?

JK: Byla to pro mě velmi dobrá příležitost obrazy v nových prostorách depozitáře prezentovat a vlastně je vidět vystavené a sám reflektovat. Co se týče inspirací, tak je to pro mě zatím velmi čerstvé, takže k tomu nemohu tak moc říct. Ale na rozdíl od mých minulých prací jsem teď hledal rozlehlost a hloubku, na rozdíl například od architektury, která je svým způsobem prostorově omezená. Možná to ale navazuje na mé studium architektury, která je strohá a přesná, a proplétá se to s tím, že pracuji intuitivně. 

It was a great opportunity for me to present my paintings in the new depository, to see them exhibited, and to reflect on them. As for inspiration, it’s still new for me so I can’t say all that much about it. But unlike my previous works this time I was looking for vastness and depth, as opposed to architecture, for instance, which is in a way spatially limited. Perhaps it has to do with my study of architecture, which is austere and precise. It also has to do with the fact that I work intuitively.

ML: A otázka nakonec: Jak se ti líbí na rezidenčním pobytu na Klenové?

One final question: How do you like your residency at Klenová?

JK: Velmi jsem si užíval českou krajinu, chodil jsem hodně na procházky. Včera jsem byl v Klatovech, je to velmi barokní město, ale zároveň se tam objevují i stavby socialistického realismu. Je to pro mě architektonicky hodně zajímavé.

I really like the Czech landscape and have gone on a lot of walks. I was in Klatovy yesterday, a very Baroque city but also one where you find socialist realist architecture. It’s very interesting for me architecturally.