English
Karel Malich, Krajina, 1959
04.12.2015
DÍLO MĚSÍCE ZE SBÍREK GKK
PROSINEC 2015
tempera, papír
O - 118
O - 118
KAREL MALICH
*18. října 1924 v Holicích v Čechách
1945 - 1950 Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, (Cyril Bouda, Martin Salcman, Karel Lidický, František
Kovárna)
1950 - 1953 Akademie výtvarných umění v Praze (Vladimír Silovský)
1958 člen SČUG Hollar
1963 člen skupiny Křižovatka
2007 Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla, hudby a výtvarného umění a architektury
Krajina
V jednatřiceti jsem přišel z vojny a začal malovat. Kroužil jsem bílýma krajinama od složitosti k jednoduchosti…krajina je ve mně a cítím ji úplně jináč.
Pro Karla Malicha je východiskem v tvorbě asi již vrozená, avšak dál poznávaná a rozvíjená, citlivost k dějům vnější i vnitřní skutečnosti. V jejím základě je příroda. I já jsem příroda. Odtud přichází schopnost vnitřního prožitku. Ta vede Malicha, podobně jako Pieta Mondriana od konkrétního stromu k jeho „rozpixelování“ do abstrakce, také k abstrakci. Antroposofické kontexty jsou nasnadě. První kontakty s abstrakcí v Malichově tvorbě představují malby z konce 50. let. V Bílé krajině o pár let na to se vzdává přímých odkazů na vnější skutečnost, kterou převádí do lineárně strukturované plochy. Zjednodušování a oprošťování se od osobního rukopisu přivedly nakonec Malicha k monochromním reliéfům, v tradici českého krajinářství naprosto radikálním. Krajina pozorovaná shora. Krajina, plocha, pocitové pole emocionálních a psychických prožitků a obsahů.
Sleduje let ptáka, bez jediného mávnutí křídel vystoupavšího ve vzdušném proudu. Dravec se stává tečkou. A je to abstrakce? Já jsem za tím vždycky cítil život.
Po polovině 60. let Karel Malich vychází z plochy do prostoru odhmotněnými drátěnými objekty, připomínajícími automatické mediumní prostorové kresby. Zavěšené v prostoru, navádějí představu proudů energií všude okolo. A jsem v krajině, a krajina je mně. Vědomí vlastní situovanosti v čase a místě, náhlé prozření, prožitek spatření vnitřního světla. Vidění vlastní duše, věčna a trhliny v prostoru.
…jsem miloval krajinu, poněvadž jsem se narodil do správný krajiny, jako jsem si vybral na to narození ty správný rodiče, správný dům se zahradou…já si představoval, že jsem v ráji.
V krajině se začíná. Začíná advent. Vyjděme.
