03 / Umění 70. let: Estetika samohany /2007

Klatovské katakomby

Umění 70. let: Estetika samohany
vědecká konference
19.–20. října 2007
Pořadatel: Galerie Klatovy/Klenová

Konference je pořádána u příležitosti výstavy „Fotografie 70. let v ČSR“ (Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech, 1. září – 28. října 2007, kurátoři Pavel Vančát a Jan Freiberg). Výstava prezentuje tehdejší situaci v maximální šíři sahající od progresivní výtvarné fotografie po její nejširší lidové využití (reklamní a amatérská fotografie, komunál...).

Je známou pravdou, že ke zhodnocení každého konkrétního období je třeba časový odstup. Také sedmdesátá léta se v poslední době konečně stávají předmětem vědeckého bádání a hodnocení. O to palčivěji zde u jevů nedávno minulých vystupuje otázka, zda, jak a kdy se bizarnost a hnus může proměnit v historickou hodnotu a jaká práva i povinnosti má historik umění při hodnocení a přehodnocování poměrně čerstvých historických epoch. V českém (či československém) historickém prostoru je navíc problematika umění 70. let spojena s nestandardní politickou situací a polarizací společnosti na konformní a alternativní proudy. Za jakých podmínek funguje toto přehodnocování u umění vzniklého v takovýchto politických podmínkách? Jaký vliv má na takové znovuobjevení otázka politické příslušnosti, morálky, či dobové popularity? České umění 70. let je dodnes zhusta vnímáno jako hluchá éra, kterou nelze popisovat v

její plné šíři, ale je nutné ji konstruovat pomocí osamocených osudů několika soliténích osob či skupin. Velká část oficiální kultury se ocitla ve sféře jakési „maligní estetiky“, v níž nemožnost řešení podstatných témat vykrystalizovala v samonosnou estetiku, projevující se v bujení vyprázděných formálních postupů. Jsme nicméně schopni či povinni uchopit onu dobovou estetiku vcelku, bez nutnosti ji nadsazovat či záplatovat výkony výjimečných solitérů, aniž bychom se dostatečně zabývali jejich souputníky, dobovými vlivy a oponenty? A konečně, avšak neméně: jak je do takového přehodnocení angažován historik či teoretik umění jako konkrétní historicky daná osoba? Jak se naše osobní zážitky a zkušenosti, procházející konkrétními dějinnými událostmi, odrážejí na našem přístupu k umění daných dob?

Pavel Vančát, Jan Freiberg