Antonín Kašpar / Cesta

4. 5. - 31. 10. 2013 Hrad Klenová

O výstavě a autorovi

Antonín Kašpar se nám svým dílem dává s důvěrou až bezelstnou, říká, podívejte se, jak jsem přemýšlel a tvořil. Pevně věřím, že za rohem čekající a jukající tvůrci Serra, Chilida, Pepper, Caro, Berocal by nechtěli o svého parťáka přijít. I když mu dnes musí opravdu závidět.

Vždyť ono těch mistrů, pracujících s takovou elegancí s kovem a prostorem zase tolik není. Čistota zpracování, ušlechtilé povrchy, příjemné dimenze děl i lehká přístupnost sdělení činí z Kašparovy tvorby velmi zajímavý, v českém moderním sochařství neopominutelný prvek, byť zdánlivě lehce zábavný a proto možná i pro mnohé hloubavce hůře přijatelný. Skutečnost však je jiná – jsou to díla harmonická, vyrovnaná, výtečně souznící s určeným prostorem. A teď přichází to místo v mém úvodu, na které rád poukážu. Jako každý jiný dobrý sochař, i Kašpar samozřejmě rád tvoří pro otevřený prostor, ještě lépe pak pro prostor konkrétní.

Doba však nepřeje z hmotných a finančních důvodů tomuto způsobu tvorby a jejího přijímání - nejsou investoři, místa, osvícení sběratelé, bohaté galerie… Vše se nakonec propojuje velmi urputně, za obrovského osobního úsilí zúčastněných, po okamžicích opravdového tvůrčího a nebojme se to přiznat i existenčního strádání.
O to více mají všichni pak radost z této expozice, kdy se představují některá Kašparova vybraná díla v kouzelném, v Čechách ojedinělém výstavním prostředí, na takřka mytickém návrší v místech, dotýkajících se několikasetleté vývojové epochy, mezi elegantním obytným zámkem s tváří počátku devatenáctého století a rozbořeným ranně středověkým hradem, v reliéfu milých komorních vizuálně ohraničených prostor, kdy jakoby některé od věků čekaly na postupně sem umísťovaná výtvarná díla.

I dlouhodobě pozorovatelné reakce návštěvníků, až pudově sem proudících, jsou potvrzením kouzla a vnitřní síly tohoto prostoru a přijetím již řadu let zde provozované role výstavní síně pod širým nebem. Přemýšlel jsem, jak asi budu srovnávat autorovy práce s některými světovými tvůrci a hvězdami, například mne okouzlujícími výše citovanými Richardem Serrou, Edoardo Chilidou, Beverly Pepperem a přikývl jsem v domnění, že zasadím Kašpara pro sebe do zajímavých kontextů. Navíc jsem Kašpara znal už mnoho let jako v podstatě introvertního, přemýšlivého tvůrce. Ovšem výběr děl i toto prostředí posunulo významy i účinek zcela jinam.

Díla výše citovaných nemají takřka nikdy onen exteriér, tuto scénickou nádheru, jsou tím vlastně ochuzena. Takže Kašpar nás dobývá i přidanou hodnotou. Sám si už na řadě svých i skupinových výstav ve veřejném prostoru působení svých děl vyzkoušel – aťˇ už to bylo v Praze na Václavském náměstí nebo na Vyšehradě před Kongresovým centrem na návrší nad Prahou, mnohokrát pak v Bratislavě, na Slapech, pražských Žlutých lázních, v Týně nad Vltavou, v Lobkovickém paláci, na pražském Hradě i jinde.

Autor si je opravdu vědom, že každá šance vystavit sochu, vytvořenou v atelieru bez předešlého záměru a umístit jí do určitého prostoru, je svým způsobem výjimečnou záležitostí, o jejímž výsledku se autor může přesvědčit až na místě samém. Kašparovou specialitou – jak vidíme na některých jeho realizacích – jako jsou Strážci, Rytíři, Zavěšení - jsou tzv. dvojsochy. Dvě totožná díla umožňují zcela jinak vnímat pronikání energie. Ocitáte se svým způsobem uvnitř sochy.

Dvojice jako taková je základem všeho - On a Ona, Já a Ty, Jing a Jang atd. Řada děl překvapí svojí tvarovou i materiálovou precizností, sugerující rychlost a dokonalost jasného směřování a zacílení, přesahující v této chvíli kvalitou názoru a provedení velkou část současné české tvorby v podobném oboru. Ojedinělé a typické jsou jeho totemy a meditační sloupy, vytvářející až autorovu posedlost tímto tématem, umravňovanou naštěstí tvarovou dokonalostí, elegancí, skrytými i zjevnými významy a hlavně rozměrově i materiálově zcela dokonale přizpůsobenou poslání a určení.

Nezůstávejme však jen u této serie - například Křižníky si zase doslova hrají s posunem významu i významů, jako ostatně celá řada dalších děl, jejichž půvab je násoben vtipem, nadsázkou, ironií nebo zase poctivou touhou poznat ve zkoumání dosahu sdělení maximum. Jedna ze vstupních realizací, bělostný kočár, se jménem Letící, je úžasnou apoteózou svobody, pohybu, elegance. Jeho křehkost a tvarová dokonalost jsou jedním z tvůrčích pólů, který výrazně potvrzuje, že Kašpar nikdy nesklouzává k laciným gestům.

Při hlubším či opakovaném zkoumání jeho díla vystupuje jeho kvalita, síla, jednoznačnost.

Hrad Klenová

4. 5. - 31. 10. 2013

Slovo kurátorky

Dramaturgie výstav Galerie Klatovy / Klenová je v majestátném prostoru kostela sv. Vavřince v Klatovech a v plenéru blízkého zámku Klenová již tři roky věnována prezentacím současného sochařského umění. Letošní letní sezóna je věnována tvorbě sochaře Antonína Kašpara.

Vystavení dvou kolekcí kovových soch je pro představení umělcova díla unikátní a nabízí návštěvníkovi možnost putování za autorovým sdělením z brány Šumavy - města Klatov na energeticky bohatou pošumavskou vyvýšeninu klenovského zámku.

Výstava soch v interiéru kostela sv. Vavřince je věnovaná poctě Josephu Beuysovi. Rozměrné kovové plastiky umístěné v hlavní chrámové lodi jsou objímané bílými obrazy a slepotisky zavěšenými po obvodu kostela.
Sochy vybrané pro instalaci na zeleném nádvoří hradu a zámku Klenová obklíčeném hradbami jsou pečlivě a s rozmyslem instalovány do otevřeného prostoru i malebných zákoutí ojedinělé historické památky.

Prezentovaný výběr s názvem Cesta nabízí divákovi možnost ujít se sochařem určitou etapu a dopřává mu ten pocit luxusu plout s ním na vlně jeho vjemů, snů a poselství.

Helena Fenclová