English
Marius Kotrba, Garino, 2002
04.05.2016
DÍLO MĚSÍCE ZE SBÍREK GKK
KVĚTEN 2016
MARIUS KOTRBA
GARINO
2002
HOŘICKÝ PÍSKOVEC
P - 459
MARIUS KOTRBA
30. 5. 1959 Čeladná – 17. 5. 2011 Rožnov pod Radhoštěm
1974–1978 Střední umělecko-průmyslová škola v Uherském Hradišti
1981–1987 Akademie výtvarných umění v Praze, obor monumentální sochařství (prof. S. Hanzík, prof. M. Axman))
1990–1993 AVU Praha, odborný asistent u profesora Huga Demartiniho
1993 Akademie Minerva v holandském Groeningen, Holandsko, stáž
Od 1995 pedagog na Ostravské univerzitě v Ostravě (nejdříve katedra výtvarné tvorby Pedagogické fakulty, pak Institut pro umělecká studia, dnes Fakulta umění) 1996 vedoucí ateliéru sochařství, 1999 docent, 2009 profesor
1974–1978 Střední umělecko-průmyslová škola v Uherském Hradišti
1981–1987 Akademie výtvarných umění v Praze, obor monumentální sochařství (prof. S. Hanzík, prof. M. Axman))
1990–1993 AVU Praha, odborný asistent u profesora Huga Demartiniho
1993 Akademie Minerva v holandském Groeningen, Holandsko, stáž
Od 1995 pedagog na Ostravské univerzitě v Ostravě (nejdříve katedra výtvarné tvorby Pedagogické fakulty, pak Institut pro umělecká studia, dnes Fakulta umění) 1996 vedoucí ateliéru sochařství, 1999 docent, 2009 profesor
CENY
2011 Umělec má cenu, cena od Václava Stratila, 2007 Cena ministra kultury ČR za přínos v oblasti výtvarného umění, 2006 Cena města Brna za celoživotní dílo, 2001 Cena Sdružení A - R, Christmas, Bratislava, 2000 Cena Michala Ranného, Moravská galerie Brno, 1997 Cena Vl. Boudníka za rok 1996, Hlavní město Praha, 1985 Cena 4. Biennale europänischen Grafik, Baden – Baden, 1968 Cena 1. Bienále Výzkumu grafiky, Galerie Vysočiny Jihlava, 1960 Cena Antonína Procházky, Jihomoravský KNV
2011 Umělec má cenu, cena od Václava Stratila, 2007 Cena ministra kultury ČR za přínos v oblasti výtvarného umění, 2006 Cena města Brna za celoživotní dílo, 2001 Cena Sdružení A - R, Christmas, Bratislava, 2000 Cena Michala Ranného, Moravská galerie Brno, 1997 Cena Vl. Boudníka za rok 1996, Hlavní město Praha, 1985 Cena 4. Biennale europänischen Grafik, Baden – Baden, 1968 Cena 1. Bienále Výzkumu grafiky, Galerie Vysočiny Jihlava, 1960 Cena Antonína Procházky, Jihomoravský KNV
Členem uměleckých seskupení Klub konkretistů, Měkkohlaví, Umělecká beseda, TT klub
Marius Kotrba byl jeden z nejvýraznějších příslušníků sochařské generace 80. let. Před pěti lety s jeho náhlým odchodem ztratila naše současná sochařská scéna jednoho z vzácných programových tradicionalistů, který ctil a rozvíjel principy figurativní sochy jako fenoménu, nedílně spjatého s dějinami evropské kultury.
Pískovcový Garino, instalovaný ve volném prostoru hradu Klenová, patří do cyklu Kotrbových katolických světců, vznikajícího v letech okolo přelomu milénia. Tito svatíi se vtělují do robustních postav s kotrbovsky typickou válcovitou stylizací těla a končetin, a svojí delegovanou tíhou nenechávají na pochybách o příslušnosti k člověku jako existenci, již fyzikální síly připoutávají k zemi. Postava na „všech čtyrech“ klečího Garina vyvolává představu zhmotnělé tíhy lidské bytosti a jejího pudového základu.
Kdo však vlastně byl nositel tajemného jména Garino či Garinus? Pokud se dnes někomu pod tím jménem někdo vybaví, pak nejspíš poustevník v podobě, jak jej vytesal Matyáš Bernard Braun v roce 1726 pro hraběte Šporka v Novém lese u Kuksu: Spoře oděný stařec vylézá po létech samoty z temného otvoru umělé jeskyně, vyhloubené v mohutném pískovcovém balvanu, a zděšeně se ohlíží, kdo ruší jeho klid. Brauna zaujalo střetnutí dvou pólů v člověku, lidské bytosti a jejího pudového zvířecího protikladu, které se zračí v úleku napůl lidském a napůl divoce přírodním. Oproti Kotrbově statické expresi existenciálního pojetí světce je Braun dynamicky expresivní, napovídá poustevnickými atributy a dává tušit příběh:
Jan Garinus žil pravděpodobně ve 12. století ve Španělsku a byl benediktinským mnichem v klášteře na hoře Montserrat. Pokoušen ďáblem zavraždil dceru hraběte Vinifrieda Rikildu a pohřbil ji na neznámém místě. Za svůj nelidský skutek si pak sám uložil pokání: Jako divé zvíře se bude od této chvíle plazit se po zemi a již se nepodívá vzhůru k nebi. Tak žil v jeskyni sedm let, až jej jednoho dne vyslídili lovečtí psi hraběte. Ten jej, nic netušíc o jeho minulosti a tragickém propojení s rodovým osudem, dal dopravit do Barcelony k zábavě svých hostů. Zde ke Garinovi přichází malý chlapec a mluví k němu: „Vstaň Jene Garine, Bůh ti odpustil.“ Garinus se přiznává ke svému činu, hraběte přivádí k hrobu jeho dcery a vzkřísí ji. Na místě zázraku je poté postaven klášter a Rikilda se stává jeho první abatyší.
