English
Josef Váchal, Lenost, 1912
01.10.2015
DÍLO MĚSÍCE ZE SBÍREK GKK
ŘÍJEN 2015
Barevný linoryt, ruční papír
260 x 205 mm
K - 609
JOSEF VÁCHAL
*23. 9. 1884 Milavče u Domažlic – 10. 5. 1969 Studeňany u Jičína
Malíř, ilustrátor, typograf, rytec, řezbář, filozof, literát. Tvůrce autorských knih.
1902 – vyučen knihvazačem
1904 – 1905 Soukromá malířská škola Aloise Kalvody
1910 Spoluzakladatel skupiny Sursum
Sedmero hlavních hříchů. Vyryl, vytiskl a vydal ve 27 ex. Josef Váchal. V říjnu 1912. - Řeknete: Proč pouze 27 exemplářů? Malý příspěvek k dějinám českého umění. Umělec neměl více papírů a ruční papír byl i tehdy drahý. 1. Sladkost hříchu. Eva blíží se ku keři, osypanému květem. Za ní fialový strom, obtížený jablky. Fialová, červená a žlutozelená – 2. Pýcha. Na šedozelené půdě jakési siamské božstvo. Postava muže, chromově žluté nohy jako drápy, v levici meč, okolo krku bílé drahokamy. Hlava jakoby kohoutím hřebenem zdobená, s ramen vlaje plášť hnědý, jako dlouhé vlasy větrem vlající. – 3. Lakomství. Rudá potvora s bílou, dokořán v chrochtavém chechotu, otevřenou tlamou, řičí rozkoší, válejíc se v kupě zlaťáků. Z nohou jen kolena patrná, z paží jen ruce, jež zlaťáky všemi prsty prohrabují. Výtečná charakteristika! Cosi z asijského umění tu mluví. Pozadí zcela černé. – 4. Smilstvo. Pod visutým listovím palmy objímají se dvě stvůrné žáby, růžová a rezavá. Tráva kolem je olivově žlutá. Váchal dovede barvou a souladem i barev zjemnit i nejhrubší motiv. V umění nerozhoduje co, ale jak. – 5. Obžerství. Rudé prase válí se v kalu. Ale co z toho motivu dekorativně mistr vytvořil! Pozadí jest jako stěna v koupelně, pokládaná hustě stýkajícími se žlutými kotouči na rudé půdě. Ty v pohyblivé tekutině obrážejí se sraženě jako světla kosočtverečná na rudé půdě. – 6. Hněv. Nestvůrný nahý dědek, rudého těla, žlutých očí, ve vzteku rve oběma rukama olivově žlutý kaktus bodlinatý. Pozadí bledě modravé. - 7. Závist. Řetězy uvázaná potvora s ocasem ještěřím rozpřahá ruce jako chapadla po všem kolem. Oko nestvůrně bílé vylézá z hlavy. - 8. Lenost. Ženský akt, hovící si v trávě. Tělo žlutozelené. V pozadí keř s červenými květy. Psi a hadi, na sebe útočící, lezou jí po nohou. Zase musíte myslit na asijské umění. Gauguin. – 9. Duše kající. Žena, zahalená ve zlatý, dlouhý vlas, s hlavou zpět zvrácenou, ruce na ňadrech přitisknuté. Za ní velkolistý keř a laňka. Symfonie barev úchvatná. – 10. Modlitba. U stromu klečí žena v šatě fialovém, paže k prsům přitisknuty a spiaty k modlitbě.
Škoda, že celé toto dílo je u nás neznámo.
/Sigismund Bouška: In JOSEF VÁCHAL. Uveřejněno na pokračování v šesti dílech revue Týn. Sborník literární a umělecký, ročník III. V Praze 1919/
Netřeba dalšího komentáře.
