English
Dalibor Chatrný, Manipulovaná fotografie VI
06.04.2016
DÍLO MĚSÍCE ZE SBÍREK GKK
DUBEN 2016
NEDATOVÁNO
MALBA, ČERNOBÍLÁ FOTOGRAFIE
K - 582
DALIBOR CHATRNÝ
28. 8. 1925 (Brno) – 5. 7. 2012 (Rajhrad u Brna)
1945-1949 Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze (Cyril Bouda, Martin Salcman, Josef Sejpka, František Kovárna, Karel Lidický)
1949-1953 AVU Praha (Vladimír Sychra, Vladimír Silovský)
1963-1986 pedagog na oddělení propagační grafiky SUPŠ Brno
1990-1992 pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze
1992-1993 pedagog v ateliéru konceptuálních tendencí na Fakultě výtvarných umění v Brně
1992-1994 pedagog na katedře scénografie na Janáčkově akademii múzických umění v Brně
Ceny: 2011 Umělec má cenu, cena od Václava Stratila, 2007 Cena ministra kultury ČR za přínos v oblasti výtvarného umění, 2006 Cena města Brna za celoživotní dílo, 2001 Cena Sdružení A - R, Christmas, Bratislava, 2000 Cena Michala Ranného, Moravská galerie Brno, 1997 Cena Vl. Boudníka za rok 1996, Hlavní město Praha, 1985 Cena 4. Biennale europänischen Grafik, Baden – Baden, 1968 Cena 1. bienále Výzkumu grafiky, Galerie Vysočiny Jihlava, 1960 Cena Antonína Procházky, Jihomoravský KNV
Členem uměleckých seskupení Klub konkretistů, Měkkohlaví, Umělecká beseda, TTklub
Tvorba Dalibora Chatrného je neobyčejně otevřená různým podnětům, které dokázal vnímat a využít po svém. Pohybovala se na rozhraní mezi myšlením přírodovědce a intuicí básníka. Jeho experimenty souvisely s progresivními proudy v našem i zahraničním umění. Přiblížil se několika směrům, ale s žádným úplně nesplynul. Na to byl jeho přístup příliš svobodný.
Ke svým zásadním objevům dospíval umělec od první poloviny šedesátých let. V pravidelné struktuře se přiblížil principům minimalismu, které však nikdy důsledně nedodržoval. Užíval klasické i netradiční technické postupy. Pracoval s geometrickým dělením plochy a prostoru, ale pak jeho přesnost narušoval náhodnými zásahy.
Počátkem sedmdesátých let pro něj byly zásadní projekty, ve kterých řešil souvislosti mezi různými způsoby vyjádření, mezi umělcem, diváky a daným prostředím. Přemýšlel o výrazných zásazích do krajiny, které se až na jeden příklad neuskutečnily. Zvláštní kapitolu tvoří šňůrové projekty, v nichž provázek propojoval jednotlivé prvky. V dalších instalacích pracoval se vztahy mezi realitou a stínem. Zabýval se odrazem, v krajině rozmísťoval zrcadla odrážející sluneční světlo či protilehlé horizonty.
Originálním způsobem využíval energii magnetů, která uspořádala železné piliny nebo působila na další kovové prvky. Těmto objektům předcházely magnetické kresby, vznikající působením pohybujících se magnetů na železné piliny. Experimentoval s barevnými tóny, s nimiž kombinoval slovní vyjádření. Fotografie interpretoval výřezy, přesuny či pootočením jejich částí, malířskými gesty a dalšími způsoby.
Před polovinou osmdesátých let se zabýval pálením papíru, stopami ohně a kresbou spáleným papírem a popelem. Kreslil a maloval také oběma rukama najednou, čímž se pohyb stal nezávislejším na předešlé zkušenosti. V druhé polovině osmdesátých let přišel na metodu barvení a prosakování textilií. Ve stejné době pracoval s kresbami s překážkami, ve kterých opět využil pozorování přírodních procesů. Rozsáhlou kapitolu tvoří experimenty se slovy a texty, v nichž využíval různé principy a pravidla.
Vycházel z komplikované analýzy rozličných myšlenkových sfér. Uvědomoval si, že mohou navzájem prorůstat a doplňovat zákonitosti platící v přírodních vědách a pravidla platná v umění. Tím dospěl i k překračování hranic mezi různými tvůrčími oblastmi, například mezi exaktním zkoumáním různých druhů energií a jejich působením a uplatněním ve výtvarném projevu, mezi přírodními procesy a uměleckou tvorbou, mezi poezií a její vizuální interpretací.
Jiří Machalický
